Pastvinové, či stájové obydlí?

Volné, čili „pastvinové“ chovy zvířat nejsou rozhodně žádná novinka. Velký „bum“ kolem ustájení zvířat a jejich chovu začal v souvislosti s ekologií chovu a výrobou a pěstováním tzv. „BIO“ potravin.
Všeobecně je prokázáno, že zvířata chovaná celoročně venku jsou zdravější a odolnější. Musí jim být ale zajištěno kvalitní krmení, možnost pití, ačkoliv jde i o období zimy – tedy v mrazech, možnost skrýt se v době nepříznivého počasí pod přístřešek, pod který nebude pršet, nebo kam nebude foukat sníh.
Neřekla bych, že venkovní chov zvířat je méně náročný na práci ošetřovatelů nebo na finance. Obě metody mají své klady i zápory.

Čím blížeji k přírodě,tím lépe.

U koní model venkovního (7/12 to píšeme zkratkou, jako že 7 dní v týdnu a 12 měsíců v roce) ustájení není vždy vhodný. Záleží na plemeni a využití koně.
Je logické, že je plemenný rozdíl mezi např. islandským koněm, norikem atd.
a arabem nebo plnokrevníkem .
A je také zřejmé, že kůň v zátěži, u kterého očekáváme nějaký sportovní
nebo pracovní výkon nemůže být takto držen.
Před startem mnohých podzimních dostihů (např.) si trenéři stěžují, že jejich koňský svěřenec je už „chlupatý“ a tudíž se nedá očekávat obzvlášť dobrý výsledek.
Je to tím, že koně zchlupatí na podzim a v tzv. „zimní srsti“ a na jaře, v období línání jdou výkonnostně dolů. Potí se atd. Obvyklý postup je takový, že koně se v zimní srsti stříhají,
při pobytu venku se chrání dekou a jinak jsou ustájeni ve vhodných stájích, pokud
jsou v tréningu, čekáme od nich nějaké výsledky atd.
Koně vhodní na celoroční ustájení jsou tzv. hobby koně, chovní , atd. a hlavně jedinci vhodných plemen. Takový kůň navíc musí být naprosto zdravý a majitel si musí připravit vyšší obnos za krmení, protože takoví koně spalují hodně energie už pouhým přežíváním
v chladném prostředí a musí dostávat v zimním období dostatečně výživné krmivo.
Také je složitější rozpoznat včas případnou chorobu koně, protože ve stáji snadno poznáme, zda kůň má chuť ke krmení a jak tráví, což venku těžko zjistíme. Nejen to! Jde i o drobná přehlédnutelná poranění, změny chování atd.
Způsob, jaký mi připadá nejvhodnější, je určitý kompromis. Jedná se tzv. volné ustájení, kdy jsou koně v jakési hale s vysokou podestýlkou a s možností výběhu a sociálních kontaktů, ale krmení dostávají od ošetřovatele na jedno místo a pod dohledem ,
v pravidelných časech.
U koní se nejedná o žádné „BIO“ chovy a výrobu potravin a ekologii, spíše
se jedná o ETOLOGII chovu koní a to si nastuduj jinde na netu. Případné odkyzy ti mohu poskytnout.
V našich podmínkách a rozmanitosti chovaných plemen se jedná u volného chovu koní o poměrně složitou otázku. Návrat k přírodě je možný jen u některých domácích zvířat.
Pravdou je, že kůň je původně stepní stádové zvíře, ale vliv domestikace je jedna stránka problému, rozmanitost plemen a staletí chovu ustájením, využitelnost koní atd. vše je třeba brát v potaz.
Ne každý, kdo chová koně ve stáji je tyran, který brání koni žít životem předků.
S koňmi ve stáji je práce na několik hodin denně.
A naopak, ne každý, kdo vypustí koně s celým stádem celoročně do ohrady
a jednou denně se přijde podívat, zda jsou v pořádku a hodí jim tam nějaké seno, je pro koně tím pravým. Také to může být tak, že se jedná o někoho, komu se nechce denně koně podestýlat, kydat, čistit a jinak ošetřovat…