Pečuji o svou matku (80 let),pořád se jí něco nelíbí. Mám na ní taky začít být ostřejší?

To máte těžké, staří lidi jsou jako malé děti. Takže bych s maminkou jednala jako s děckem: pokud je protivná, dát jí jasně najevo, že takhle ne. Politika cukru a biče – když bude maminka „hodná“, buďte hodná i Vy, když bude protivná, můžete být protivná taky.
Moc Vám držím pěsti – tohle musí být dost těžké. Hodně trpělivosti a lásky…
Doplňuji:
Hernajs, jedno slůvko a člověk si připadá jako bezcita… Na místě toho „můžete být vy protivná taky“ mělo být spíš odměřená, chladnější. Prostě dát najevo „takhle ne, mami“. Zní to možná trošku krutě, ale mám zato, že tohle prostě funguje. Každý chce, aby na něj někdo byl hodný a milý – a může to být motivace, aby to zkusil i on sám. Ono doopravdy asi nejde rozdávat ze sebe jen to nejlepší a přijímat za to náladové výlevy. To člověk dlouho nevydrží, byť má sebevíc lásky a odvahy :o/

Je tu ale ještě jedna strašně důležitá věc – jak to Vaší mamince myslí. Pokud už uvažuje popleteně a dětinsky, asi nemá smysl jí toho moc vysvětlovat a domlouvat se. Ale pokud jí to myslí, zkuste si s ní promluvit… ať chápe, že máte i jiné problémy, máte práci, děti atd. Jistě, že jí není dobře a cítí se špatně kvůli své bezmoci… ale Vy jste ta poslední, kdo by za to mohl a kdo by si zasloužil být „hromosvodem“ pro špatnou náladu.

Upravil/a: Terryle

Tak si zkus představit,že jsi na jejím místě.Mojí mamce bylo 88,a někdy to s ní také nebylo k vydržení,ale „ostřejší“,bych si nedovolil být.A,že mně někdy uměla pěkně vytočit.Je to tři roky co zemřela,a dnes vím,že bych se klidně nechal dál vytáčet,kdyby tu byla.

A pro baghiru.Tvá odpověď,je zatím to,raději nebudu sprostý,co jsem na stránkách četl.
Doplňuji:
baghira.S odpovědí Terryle,nemám problém.Poslední věta v její odpovědi,vyvažuje slova,která předchází.U Tvého je to jednoznačné.„Vy­drž,vdyť ona tu ...........“.A to mi vadí.

Upravil/a: tom004

Také mám zkušenosti s péči o otce, matku i tchyni. Otec umíral na rakovinu, měl obrovské bolesti… Matka byla v nemoci trpělivá, ale nemohla být sama, proto jsem požádala o zkrácenou pracovní dobu, abych se o ni mohla starat.

Péče o tchyni byla fyzicky i psychicky náročnější – snahu o pomoc (léky, jídlo, pití, plenky) odmítala a byla protivná. Ale brala jsem ji takovou, jaká je. Neustále chtěla dělat všechno sama, utíkala z postele, jenže upadla a zlomila si krček … Myslím, že žádný tvrdší přístup nepomůže …

Nevím, co mě čeká …

Posloužili jsme jak mé matce 81 let tak matce manželky 89 let.
Obě byly po celý život hodné a na sklonku života se staly nerudné. Prostě jsme to tak brali. My nebudeme jiní !! jedním uchem dovnitř druhým ven. Hlavně aby jim nic nechybělo !

Ale to je přeci normální, vždyť my nejsme také stále jen spokojeni, jenže máme možnost si život zpestřit …a co člověk v pozdním věku ? Má své bolístky/mnohdy i větší/, stále své vzpomínky…jak bylo líp, když byl mladší a mohoucí, to se prolíná do jeho dnešního stáří. Říká si asi- nač tady jsem .....jsem na obtíž a proto mnohdy přicházejí ty" nálady „, takže bych to přešla ,protože si nepomůžete ničím zlým .
Ona si to totiž ani neuvědomuje, že by byla "protivná“.Zřejmě nebudeme lepší, ale to si neuvědomujeme .

Pro Baghiru: buď jste bezcitný nebo to byl špatný vtípek který se vám vůbec nepovedl…

Mám babičku 93 let, žije daleko, vídám ji málo. Není to hodná babička, celý život intrikovala a škodila dalším, bohužel i své rodině. (Mně jako třináctiletou holku na jaře obvinila, jsem jí ukradla drahou brož. Po půlroce ji našla připnutou na zimním kabátě uloženém ve sklepě… Naštěstí u toho byl její bratr, snažila se ji honem schovat, díky jemu to vyšlo najevo. Jo – a byla taková cetka za 30 Kč.)
Dnes s ní ale jednám s velkou úctou – podle mne je to všechno už dávno pryč, říkám si jen: Je to stará paní.

Nemohu to ale srovnat s tím, když se o matku denně staráte. Musí to být velice těžké. Zkuste si sem tam sehnat jinou chůvu a vyrazit třeba s kamarádkou do kina, odpočinout si. Zatněte zuby a vydržte to. Je to prostě jen stará paní.
Hodně sil.

Starý lidi už asi moc nezměníte…

Péče o staré rodiče je často hodně náročná.
Někomu pomáhá vzpomenout si na vše, co pro něj rodiče udělali, za celý život. Každý se se svým stářím a nemohoucností vyrovnává jinak, někdo je zamlklý, jiný protivný.

Je důležité ale nezapomínat také sama na sebe, na svůj život a svoje psychické i fyzické možnosti.
Dopřejte si občas oddech, můžete zkusit požádat o vystřídání v péči někoho z rodiny, případně pečovatelskou službu. Jen tak budete mít dost sil na další radosti i starosti, které každý den péče přináší.

Nebojte se o všem mluvit s rodinou, kamarády, případně se můžete svěřit i na některé z linek důvěry, kde Vám možná vyhledají i případné kontakty na pečovatelskou službu, nebo jiné možnosti, jak odlehčit.
Není to lehké, ale máte svoje limity. Hlídejte si je, ať se z toho nevyčerpáte úplně. Držím palce

Vydrž, už to nebude trvat dlouho

tom004, rico atd:
dotaz „Mám na ní taky začít být ostřejší?“ a odpověď „když bude protivná, můžete být protivná taky.“ mi připadá bezcitnější.