Pionýr/Skaut

pionýři byli za komančů a své vzorové chování museli tudíž prokládat propagačními kydy…

A zase se k těm „kydům“ musím vyjádřit. Je pravda,že Junák se nehodil do škatulek ideologům po roce 48,takže ho jako spoustu jiných věcí zakázali. Nahradili ho Pionýrem,který ideologicky vyhovoval. Ale ve všední dny odpolední schůzky byli o všem možném. Slabší spolužáci měli možnost něco se doučit,chodilo se sportovat,na poznávací odpolední výlety,takže každý věděl jak vypadá kráva,a fakt nebyla fialová,jak vypadá smrk,buk,třešeň,ap. A sobotní a nedělní výlety,samozřejmě zdarma,měli úroveň.Mohl bych popsat několik stránek o tom,co dneska mládeži chybí. Pravda nějaké to „soudruhování“ tam také bylo,ale nikdo to moc nebral. Byli jsme děti. Takže těch věcí,které dnes děckám 5–14 let chybí, byla velká převaha. Jenom dodám,že nám (rodičům) soudruzi při „kolektivizaci“ zabavili statek a vystěhovali nás,takže nemám moc důvodů je nějak vychvalovat,ale píši to,co jsem sám zažil.

Členství v Pionýru bylo více-méně povinné za socalismu.První schůdek byly jiskřičky,po Pionýru následoval SSM.Hodně záleželo na vedoucích,ale protože jich to většina dělala také z „musu“ a za čárku do posudku, mnohdy to nestálo za nic,ale brigády musely být odpracované a závazky splněné. Zatímco v krátkém období uvolnění jsem chodila do Skautu a většinu času jsme trávili v přírodě nebo ji poznávali v klubovně,po zákazu a utažení šroubů jsme jako Pionýři seděli ve školní třídě a nudili se.Všemi těmito mládežnickými organizacemi si komunisti vychovávali a ovlivňovali nastupující generace,dětmi počínaje…

quentos má pravdu, že pionýři byli za socializmu. Existovaly jiskřičky, pionýři, svazáci. Podle stáří organizovaných dětí a mládeže. Skauti sice v té době byli také, ale byla to organizace víceméně stranickými organizacemi přehlížená. Při podání přihlášky do učiliště nebo na střední (vysokou) školu se bralo v potaz jako jedno ze stěžejních hodnocení, zda je uchazeč organizován v pionýrské nebo svazácké organizaci. Byla jsem pionýrka, vedla jsem pionýry i jiskřičky.
Politické kydy mi život nijak neotravovaly a s dětmi bylo fajn. Jako svazáci jsme měli vlastní klubovnu, pořádaly se Čaje o páté a bylo to taky moc prima. Do klubovny chodili i učitelé ze základky, hráli s námi „člověče“ a byly to turnaje, na které se ještě po téměř padesáti letech krásně vzpomíná.
O skautských organizacích toho moc nevím. Snad jen to, že to byla organizace zaměřená víc na táborničení, pobyt v přírodě atd. Skauti měli delší tradici, takže předpokládám, že i propracovanost činnosti tohoto zájmového sdružení nabízela pestré možnosti vyžití.

Pionýři – základ pro pracovní kariéru za totality, následoval Svaz socialistické mládeže a vstup do Komunistické strany. Na základní škole nám „doporučili“ stát se pionýrem a moji studovaní rodiče, kteří ze mně „něco“ chtěli mít, mě v tom jen „podpořili“, já sama bych tam nešla.
Pak jsem byla taky ve Skautu – v podstatě to byl skautský slib obdobný jako v Pionýru, jak být dobrým člověkem a pomáhat ostatním atd., ale na rozdíl od Pionýru se jezdilo do přírody a hráli se tam různé hry, bojovky atd.