Pokud člověk pořád tak nějak utíká z přítomného okamžiku, měl by taky sám dobře vědět, kam z něho vlastně utíká?

„Pokud jsi v depresi, žiješ minulostí. Pokud máš úzkost, žiješ v budoucnosti. Pokud jsi v míru, žiješ v přítomnosti." – Nějakej Lao-c'

To, asi záleží na situaci.
Někdy může být útěk spontánní, neplánovaný. Najednou se nabízí.
Tedy pokud to není alkohol, drogy a jiné nebezpečné látky, věci.
Někdo utíká do „svého světa“, který si mimo realitu vytváří.
Snadnější je plánovaný „úprk“.
Člověk většinou volí takovou aktivitu/řešení, které mu vyhovuje.
Tam, kde/kdy, e mu dobře, milo a příjemně.
Je fajn, když se tak třeba dobije energií, uvolní se, odpočine si.
Pořád se utíkat, vyhýbat realitě nedá!
Když je to příliš často, něco je špatně.
Je dobré to řešit, změnit, aby „pořád, tak nějak, nemusel utíkat“.

Upravil/a: da ny

Buď utíká do minulosti a znovu jí prožívá v hlavě, nebo utíká do budoucnosti a prožívá své sny a fantazie.