Pokud je muž vrcholový sportovec a žena respektovaná vědkyně, bude jejich potomek geneticky výjimečné dítě?

Ne, může být klidně sportovně levej po matce a blbej po otci.

Příroda je mocná.

Nestačí jen geny, nadání, ale důležitá je píle. Bez usilovné pracovitosti se ani výjimeční neprosadí.

"Dědičnost je autobus, v němž jedou všichni naši předkové. Občas některý z nich vystrčí hlavu a pošle nám pozdrav.“ — George Eliot

"Rodiče nadaných dětí věří na dědičnost.“ — Joachim Fuchsberger

Zdroj: https://citaty­.net/temata/de­dicnost/

Může a nemusí Může se stát, že potomek bude i nevzdělatelný s problémem se vůbec něco naučit, Takto jednoduše genetika , jak si představuješ, nefunguje.

Respektovaná kde/kým? Vo vo vo tom to je – vo společnosti. Nakonec i geneticky výjimečné dítě bude respektováno jen málokde a tamtéž málokým. Vem kupř. nás Čechy, čili západ. Šikana třeba na školách je dávno v převaze, hrubost vládne všemu a všem a výjimečnost? Ta je dnes prakticky terčem na těle s desítkou na čele.

Ne, protože znalosti nejsou dědičné – i když jisté předpoklady pro učení být mohou. A genetické predispozice pro některý sport se také nedědí jne z jednoho předka/rodiče.
Respekt už vůbec není dědičný. To je něco, oč se člověk musí zasložit a co během života musí získat. ;)

1. Dítě nedědí jen po rodičích, ale po různcýh předcích, různě vzdálench a ty geny se navíc ještě vzájemně míchají a ovlivňují
2. Dítě nedědí (po rodíčích a dalších) jen to dobré, může zdědit i špatné věci/predispozice (k nadváze, k nemocem, ke konkrétní „tuposti“ v konkrétním oboru,… ale samozřejmě to není nic neovlivnitelného).

Platilo by, že čím víc předků sportovalo, tím větší šance je, že i to dítě k tomu bude mít dobré predispozice (vlohy, -talent, nabírání muskulatury, reflexy) a podobně, čím víc předků něco umělo, něčím se zabývalo, tím i to dítě k tomu může mít větší sklony. Hlavně je to ale o snaze, predispozice znamenají jen to, že se ti bude něco hůř nebo snáze osvojovat (ale i tak si to osvojit můžeš, bez ohledu na předky – ať už je to něco dobrého nebo špatného).
A víc je to spíš o návycích a a výchově v mládí (vzoru od rodičích). Dítě nesportuje jen proto, že jeho rodič kdysi sportoval a on „to po něm zdědil.“ Ono začne sportovat, protože vidí, že to otec dělá a třeba ho k tomu i trochu nabádá, motivuje. Dítě nezačne číst jen proto, že jeho předek byl kdysi vášnivým čtenářem, ale protože to u (třeba) té matky vidí, že často čte a čtou pak spolu… děti své rodiče napodobují (v dobrém i ve zlém) a osvojují si jejich návyky, charakterové vlastnosti i záliby.
Ale každý si může osvojit, co chce. Je to na lidech, možnost volby – změnit se, naučit se něco, oblíbit si to. Nejen bez ohledu na dědičnost, ale i na výchovu.

Upravil/a: Speed77

Vzhledem k tomu, že se obvykle dědí přes generaci tj. po prarodičích (dcery po své babičce z otcovy strany a synové naopak tj. po svém dědovy z matčiny strany), z rodičů popsaných ve tvé otázce může „zniknout“ cokoliv…od génia až po hlupce…

Upravil/a: Funna

Genetika človeka závisí od vzájomných vzťahov genetiky rodičov a okolností podieľajúcich sa na vývoji buňky dieťaťa.
Na ďalšom vývoji dieťaťa sa podieľajú okrem fyzického a duševného vlastného vývoja aj vplyvy okolia.
Poznámka:
Medzi genialitou a „blbosťou“ je často neviditeľná čiara.

Upravil/a: led