Pokud je něco v čudu, kde to ve skutečnosti je?

Původně v čoudu. Někde to je, ale nevidíš to, podobně jako svoje kolo před supermarketem.

Když se řekne, že někdo či něco je v čudu, znamená to totéž, jako když se řekne, že je v tahu nebo v prachu. Tato slova se používají při popisu situace, kdy potřebný či cenný předmět, nástroj či příležitost zmizí. Být v čudu, v tahu a prachu je být ztracený, ukradený, zmařený nebo prostě pryč. Popovídáme si dnes na tohle téma.
Slovní spojení být v čudu nedávno krásně využil spisovatel Zdeněk Svěrák v názvu své knížky Jaké je to asi v Čudu a znovu tím dokázal, že má smysl pro češtinu jako málokdo. Slovo čud, které se jinde než právě jen v tomto slovním spojení nepoužívá, je s největší pravděpodobností variantou výrazu čoud, který se užívá jako pojmenování hustého kouře neboli dýmu, obvykle smíchaného se sazemi a páchnoucího. Sloveso čoudit je snad expresívní variantou slovesa čadit, a to je původně asi jiné znění slovesa kadit, ve významu vykuřovat něco kadidlem. Jenže jak souvisí kouř, dým, čoudění a čazení se zmizením? Říkáme také: jen se po tom zakouřilo, když chceme říct, že něco náhle zmizelo. Ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky se věc vysvětluje takto: „Věc rychle pryč odnášená, kradená ap. víří za sebou prach, v němž mizí.“ Takže onen kouř či čoud neboli čud je vlastně prach zvířený za někým utíkajícím, mizejícím třeba na koni. 🙂
https://region­.rozhlas.cz/byt-v-cudu-7289285

Může to být někde pryč mimo tvůj dohled, nebo to můžeš mít klidně i přímo před sebou, ale pokud je to zničené nebo zkažené, tak taky řekneš, že to je v čudu (pokud nechceš mluvit vulgárně).