Považujete za důležité ptát se na otázku, na kterou jistě znáte odpověď?

Pochybovat je lidské, nejsme-li si jisti, ale pokud znám skutečně správnou odpověď na danou otázku, tak je nesmyslné otázku pokládat znova. Nemá to logiku. To je jako když budete znovu žádat odpověď na otázku kolik je jedna a jedna.

Je to moc dlouhý nečetl jsem to ale plně souhlasím!

Je třeba si uvědomit, že nic není definitivní, stálé. A to nejen hmotné věci, ale i to, co jsou naše myšlenky a názory. Hlavní roli tady hraje čas a zkušenosti. Když čtu nějakou knihu nebo vidím nějaký film tak si vytvořím určitý názor. A když se po nějaké době vracím ke stejnému, tak moje myšlenky a názory jsou jiné a dívám se na věci jinak. Tady tvrdíš, že jsou otázky na kterou známe odpovědi, ale jen do určité míry. Pořád se můžeme ptát Proč a Jak?, jako to dělal Sokrates a nakonec byl odsouzen a musel vypít jed. Ono to není příjemné, když se někdo ptá a my najednou zjistíme, že nevíme, že jsme si vytvořili špatný názor a pod. Ale je třeba pokládat otázky, abychom na ně dostali vhodnou odpověd. Ale je chyba očekávat, že tu odpověd dostaneme okamžitě a od každého. Podstatné je,, abychom dostali odpověd takovou, aby pro nás měla smysl. Když chci najít partnera a jsem sám, tak se mohu zeptat a) proč jsem sám nebo b) jak to, že jsem sám, co bych měl udělat ve svém životě, abych si někoho našel?
Nejde o to, že b je delší, ale že nás někam směřuje a nutí k činnosti. Celkem zajímavé téma, ale z časových důvodů nemohu více psát.