Považujete zavedení povinné školní docházky před 235 lety za mimořádný čin M. T., i když to byl jen první krůček?

Odpoveď byla označena jako užitečná

ad A – BEZPOCHYBNĚ ANO! Marie Terezie byla fenomenální panovnicí, jakkoliv je považována za „ne zcela úspěšnou“ díky tomu, že ve válkách s (mimochodem geniálním vojevůdcem) Fridrichem II. Velikým postupně přišla o prakticky většinu Slezska. Její typicky „babsky uvážlivé“ (opatrné) reformy v konečném důsledku měly mnohem podstatnější dopad, než ty následné „huráreformy“ jejího synka Josefa II. (které povětšinou padly spolu s jeho úmrtím).

Njn, ženy obvykle mají méně agresivní „tah na bránu“ oproti chlapům, kteří díky většímu riskování dosahují zpravidla lepších výsledků, ovšem i mnohem větších držkopádů – venkoncem i Fridrich II. měl v těch válkách MNOHEM více štěstí a nebýt umrtí carevny Alžběty I. Petrovny a potažmo odpadnutí Ruska od protipruské koalice, tak by Prusko nejspíš přestalo existovat. Jenže právě v té „umírněnosti“ je podle mne klíč – jak se říká „pomalu, ale JISTĚ“.

Jenže co naplat – byla to habsburská císařovna a „Habsburkové byli přeci fujky utlačovatelé!“, takže dokonce i s takovým časovým odstupem je v Česku její přínos dodnes zpravidla přehlížen. Zato „přínos“ Benešů, či vepřovašků je veleben, přeceňován, přesněji doslova VYLHÁN! Ale tak to prostě chodí, no. :(

ad B – Neplní. A podle mne ani NEMOHOU! Pokud něco chci, tak je k tomu třeba vytvořit především VHODNÉ PODMÍNKY. Divit se, že „škola neplní dobře své povinnosti“ (a to už ani v oblasti samotné VÝUKY!) je stejně pitomé, jako se divit zadřenému motoru, do kterého se nikdo neobtěžoval nalít olej. :(

BTW – viz A > Ne že bych byl nějaký feminista nebo podobný degeš (právě NAOPAK!), ale mne zajímají jen výsledky. A ty hovoři nad Slunce jasně a realitu kvůli tomu překrucovat nebudu, takových expertů na to u nás máme VÍCE než dostatek. ;) :)

Ano, považuji to za mimořádný čin a podle mne tím byla celá společnost posunuta o velký kus vpřed. Stejně tak musím souhlasit s body 1 a 2 uvedenými v odstavci A.
V bodě B se nejsem zcela jist, zda tuto úlohu plní všechny základní školy. Osobně bych to hodnotil, že v posledních létech se díky různým úpravám ve školském systému dělá spousta chyb a zřejmě se tím budeme dostávat na podprůměrnou úroveň západních školských systémů.
Bohužel.

Byl to jen první nevinný krůček a posledními krůčky jsou práva v Plzni a podobné.

Při dnešním často krutém, nelidském konkurenčním boji, při němž se nezřídka objeví i ztráty na lidských životech, působí slova o zdravé konkurenci až dětinsky naivně.

Venkoncem obdělávat půdu, aby byla úrodná, nevyžaduje žádná mimořádná vzdělávání.
Problém chudoby a nedostatku může spočívat také ve skutečnosti, že se od nepaměti velice snadno nasytí i tací, kteří půdu neobdělávají! V důsledku pak zavedení vzdělání za AŽ TAK MIMOŘÁDNÝ počin nelze považovat. Přece problémem světa není nasytit chudé (chápej jako nevzdělané), ale… Přece bohatý se za své bohatství stydět nebude. Chudý by měl? V tomto kontextu svět žije bohapustou lží, výchova selhala. Finanční sektor zasáhl příliš hluboko do vašich životů. Následně nemoci, atd…

Může se dostat kvalitního vzdělání i lidem bez charakteru? Mít vzdělání a nemít charakter? Samozřejmě, že může.

„Netřeba nedůvěřovat politikům. Nutno nedůvěřovat bohatým.“ Zjentek

Nie nadarmo sa hovorí, že cisárovna Mária Terézia bola osvietená, pokroková panovníčka, ale súčasne aj spiatočníčka… Žila v časoch veľkých spoločenskoeko­nomických zmien, keď ustupoval feudalizmus a k moci sa pomaly dostával nový ekonomický jav – vlastníctvo výrobných prostriedkov a financií buržoáziou. Feudalizmus pomaly odchádzal do zabudnutia.
Jej myšlienka dať vzdelanie aj „plebsu“ bola na svoju dobu vysoko pokroková v nadchádzajúcom úpadku šľachty. Nerobila to nezištne, ale pre záchranu mocnárstva.

Žiaľ na niektorých školách sa viac politizuje, než učí a citovanú vetu si vykladá inak, než v škole z vášho odkazu. Nie všetko na škole je otázkou peňazí, ale všetko je otázkou prístupu školy (vedenia i ostatných zamestnancov, nielen učiteľov) k žiakom.

Nepochybně. Povinná školní docházka umožnila něco, co bych nazval „národní těžba mozků“. Do té doby se ke vzdělání dostala hlavně šlechta a bohatší poddaní. Přitom chytré hlavičky byly ve všech chaloupkách i v těch nejchudších. Ve škole pak dostaly příležitost ukázat,co v nich je, mohl si jich někdo, kdo na to měl, všimnout a podpořit je v uplatnění a společenském vzestupu.

Byl to mimořádný čin pouze měla pamatovat jak začlenit LGBT

Podle mého názoru je důležité

• umět číst a znát dobře svůj vlastní jazyk
• znát dějiny Země, světa a svého národu
• znát světovou mapu
• znát rostliny a živočichy
• umět počítat
• znát důvody jevů jako „Proč věci padají k Zemi?“
• vědět, že buňka je z atomů a ne naopak
• poznat a pochopit periodickou tabulku prvků
• vědět jak vypadá lidské tělo pod kůží
• atd.

Toto jsou věci, které by člověk měl vědět. Čím více a podrobně tyto základní věci člověk zná, tím lépe.

Jenže vývoj přístupu k informacím se razantně posunul za posledních – dejme tomu – 50 let.

Avšak přístup vzdělávání stále stagnuje. Stále je stavěn na velmi zastaralé skutečnosti, a to že „ten, kdo bude podrobné údaje znát zpaměti má navrch před tím, kdo ne, protože si ušetří cestu do knihovny“.

Dnes, v době, kdy je v podstatě nonstop neomezený přístup ke všem informacím mi přijde zcela zbytečné učit se nazpaměť informace, které jsou zcela podružné. Vysvětlím na příkladu…

Školní testová otázka položená špatně:
Ve kterém století př.n.l. vznikl Chammurapiho zákoník?

Školní testová otázka položená správně:
Jak se nazývá vůbec první sepsaný zákoník?

Chci tím říct, že vědět základní informaci je důležité. Ale proč stavět prospěch žáka na znalostech informací, které dokáže vyhledat jediným kliknutím?

Ve školství mi chybí individuální přístup a směrování žáka k tomu, k čemu má talent a co jej baví. Pokud je žák evidentně zdatný v učení se jazykům a třeba ve fyzice mu to nejde, proč není poslán prohlubovat jazykový směr a ve fyzice nezůstane na základnější úrovni? To, co člověka baví, v tom je dobrý a v čem je dobrý, to jej baví.

Nelíbí se mi, že škola žákům zabírá většinu života. Mladí jsme pouze jednou. Proč je dítě od šesti let nastartováno k neustálému stresu? Stres je spouštěč všech nemocí. Kdyby polevily požadavky tam, kde nejsou potřeba, měl by žák mnohem více volného času, školu by nebral jako něco, co nechce a je nucen dělat, bral by ji jako skutečnou přípravu pro to, čím se chce stát.

Je mi jasné, že každému vyvstane na mysli otázka: Co ale potom s člověkem, kterého nic nebude bavit a nic mu nepůjde?
Na to vám mohu položit podobou otázku: A s takovým člověkem si snad stávající systém rady ví?

Příkladem je můj vlastní příběh. Hrozně by mne bavilo a naplňovalo pracovat jako učitelka na prvním stupni základní školy. VELICE si rozumím s malými dětmi, dokážu se do nich velice snadno vžít a vysvětlit jim věci tak, aby je pochopily. Je pro mne snadné stát se jejich vzorem, dost rychle si získám jejich respekt a uvědomuji si, jak je důležité dát si pozor na to, co potom před nimi říkám a jak se chovám, protože všechny maličkosti snadno vstřebávají, pojímají je za své a to pak formuje jejich osobnost… Mám veškeré předpoklady k tomu, abych děti vedla a učila je.
Nikdo však nikdy tyto moje předpoklady neřešil a nerozvíjel. Nikoho to nezajímalo. Nyní nemám papír k tomu, abych tuto profesi mohla vykonávat. Naopak spousta lidí, co dětem neporozumí tak snadno jako já, tento papír mají a přitom mají větší předpoklady ku příkladu pro pozici manažera ve firmě. Neříkám, že nemám šanci dálkově dostudovat a osvědčení získat, říkám jen, že školní systém, jak je dnes postaven jen marní drahocenný čas.

Nechci nikomu tento svůj pohled na současné školství vnucovat a ani nechci tvrdit, že jedině tak, jak to říkám já, je správné. Ráda si zkusím tuto svou myšlenku obhájit, zároveň budu však i ráda o této myšlence polemizovat a rozvíjet ji.

„Nestát si slepě za svým názorem nemusí značit nízké sebevědomí ba naopak vysoký rozhled.“ 🙂