Při tvorbě šatníku (outfitu): dbáte více o vyjádření své individuality, nebo o začlenění se do společnosti?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Už tak nějak „prdím“, a to co se nosí.
Splynout s davem nepotřebuji.
Nosím, co mi vyhovuje, co se mi líbí, co mám…
Za značkami se nehoním, ale nějaké mám.
Oblečení z butiku či sekond handu, není jako pouliční uniforma 😉
Běhám do práce, kde se převlékám, tak na velké čančání,
není čas a nálada.
Jsem dost zimomřivá. Nehřeje mne sádlo a už ani fyzické mládí. 😉
Tedy chodívám nabalená, jako pumpa.
Nemám zimní čas moc ráda a vysoké letní teploty, na rozpálených
ulicích, také nejsou nic moc. Ale člověk je dříve oblečen/převlečen.
Když mám náladu, nebo je příležitost, tak se dokážu i „vyfiknout“. 😉
V KV v době MFF si dovolím i výstřelky. 😛

Požadavky na oděv má již z principu aliendrone velmi široké. Praktičnost je rozhodujícím kritériem. No ZKUS přijít do banky nebo na úřad třeba v teplákové soupravě. Hned ti bude to bude jasné („drobet“ odlišný přístup). 😉

Řekl bych, že jsem VELKÝ fintil, na výběr (estetiku) i jakost si potrpím. Pravda, jde spíše o drobnosti (galanterie apod.), s většími kusy si nechám pomoci od kamarádek, sourojezinek, prostě od bab obecně (mají to „v oku“, já ne). Na téma „hadrárna a já“ bych mohl napsat esej, to bys zíral. Třeba o tom, JAK to proboha dělám, že mám pořád čisté džíny. To bylo v době, kdy jsem je jestě často nosil, ale již PO zavedení „schvalovacího procesu“ viz výše. Vysvětlení bylo prosté, poté, když jsem otestoval v praxi denním nošením a neshledal „dodatečné závady“ jsem se do krámu vrátil a koupil ty samé rovnou několikrát.

Logika, nemusel jsem nikoho otravovat (výběrový doprovod), úspora času (tak jako tak koupím kalhoty, tak co se otravovat pro každé zvlášť), atd. – jistě chápeš ty ohromné výhody. A tak jsem měl stále „vyprané a suché jedny a ty samé“ (bylo to v dobách, kdy ještě sušičky nebyly běžná věc). Teprve tento zmíněný dotaz „jak to dělám“ mě trknul, že je „cosi v nepořádku“. Prostě ALIEN, co bys chtěl. 😂

A to je jen lehoučký příklad. Z některých historek by ses válel smíchem. Věř mi, že MIMOŇ, jako jsem já má MNOHEM lepší na skladě. 😉 Ale…

Možná bys usoudil, že jakožto Krasomil Nádherovič Půvabný patřím do kategorie „nasebeupozor­ňovačů“, ale OPAK je pravdou. Cením si nenápadnosti, dokonce až tak, že při výběru obuvi je pro mě nesmírně důležitá její „tichost“. Musí umožňovat nejen tichý (ideálně neslyšný) , ale ZÁROVEŇ RYCHLÝ pohyb (ploužit se potichu umí každý). Nějakých „50 odstínů šedi“? PCHE, žabaři, znám a mám jich mnohem víc. Mám sice rád černou, ale jeji „maskovaci faktor“ je ubohý (s vyjímkou tmy), spíše NAOPAK. Sytě černými hadry na sebe upozorníš. Kdepak na ŠEDOU.

Takže NETUŠÍM do které kategorie podle tebe spadám. Prostě rád vypadám tak, že to nikoho neosloví v ani dobrém, ani ve špatném směru, ideálně VŮBEC. ☺

Takže, tepláky nebo legíny a trička nosím doma.
Nelíbí se mi současný model tlustých tepláků, tenisek, krátkých topů a k tomu elegantní kabát nebo kožená bundička. Nebo tenisky, kapsáče a k tomu korzet, fakt jsem to viděla, normálně korzet, ale ne ten svrchní jako od šatů, ale spodní prádlo.
Prostě kusy oblečení, které se k sobě nehodí.
V létě mám ráda volnost, takže šaty a spodní prádlo s nohavičkami, a kdyby to šlo bez podprdy, tak ji taky odložím, ale to jaksi nejde. Nebo volné kalhoty a halenky, dbám, aby materiál byl pro mě příjemný. K tomu většinou žabky nebo sandály nebo lehké tenisky, podle počasí, ovšem žádné monstrózní bachny, co vypadají jak o dvě čísla větší. A nikdy bych nezkombinovala dva různé vzory, když spodní díl se vzorem, tak zbytek jednobarevný.
V zimě všechno oblečení schová bunda, tak hlavně aby mi netáhlo na kotníky a teplé kalhoty. A nesnáším třicet vrstev jako u cibule. Nekoupila bych si bundu, co vypadá jak spacák s rukávama, a vždy jsem přemýšlela, jak se taková bunda zapíná, když je zip až ke kotníkům.
Inspiruju se i u jiných, koukám, co má kdo na sobě, občas se divím, že se někdo zapomněl podívat do zrcadla, ale na druhou stranu každého věc, jak se oblíká, pokud se v tom cítí dobře, i já se oblíkám tak, abych se cítila pohodlně.

Kašlu na tvůj román, nikdy nečtu dlouhé články, nemá to smysl. Nosím co se mi líbí a co je pohodlné. Nepatrně dám na můj věk, nenosím třeba trika s debilními obrázky, ale to jsem neměl rád nikdy, bez ohledu na věk. Ostatní mě nezajímá.

Normální člověk se společnosti vyhne. To jen nebezpečný psychopat stále hledá a hledá nové a nové způsoby vlastního začlenění se do společnosti okolo. Pouze zamindrákovaný, narcistický ubožák potřebuje vlastní publikum. Ale to ty ze zkušenosti velmi dobře víš.