Připlatili byste si za kvalitu (třeba i + 100%), nebo radši kupujete levnější zboží?

Snažím se o kvalitu, ne kvantitu. Ale musela jsem k tomu časem dospět. Dřív jsem měla ráda všeho hodně, klidně i z levnějších kategorií, dnes mám taky ráda všeho dost (třeba boty, ou je…), ale pravdou je, že si koupím to kvalitnější. Většina je z Číny, to určitě, ale je to hlavně o tom, ze které fabriky je námi vybraný kus zboží. U nás jsou také masokombináty, které vyrábí párky hlavně z mouky, ale máme i malé výrobce nebo řezníky, kteří dělají dobrou práci. Všichni vyrábí u nás, ale záleží od koho koupíme. To samé je Čína.
Sice neprosazuji “čím dražší, tím lepší” (obzvláště v odvětví kosmetiky jsem se o tom hodně přesvědčila), ale zajímám se o původ svých věcí, mám své oblíbené značky, a především dávám na tradici. A tam je to dost často “+ 100%”.

Upravil/a: Malvína

Kšefty se musí hejbat. Máme tu mantru nepřetržitého ekonomického růstu. Do ní nezapadá mít doma kvalitní spotřebiče 30 let, jako měly naše babičky a maminky. Kéž by dnes platila přímá úměrnost mezi cenou a kvalitou.

Za kvalitu, jednoznačně.

Než aušuš, tak raději nic. Nakonec – i kovářova kobyla chodí bosa! (; (;

Upravil/a: zjentek

Tak nejdřív odpovím na hlavní dotaz. Nemám to striktně rozděleno. Vždy se řídím účelem/celkovou efektivitou a přínosem (jakkoliv v tom můžou hrát roli i osobní preference, např. obliba apod.). Jsou prostě věci (obvykle jednorázové, na jedno použití ad-hoc), které pokryješ i nákupem u Čongů a VYPLATÍ SE (oproti nákupu dražšího, „značkovějšího“ a OBVYKLE (nikoliv vždy!!) i kvalitnějšího zboží. V nákupu „za každou cenu kvalitu“ se právě skrývá problém v té CENĚ, která DNES již nezřídka ani nepokryje náklady, natož aby se generoval nějaký zisk! :( :( :(

No a s tím úzce souvisí fenomén, který zmiňuješ „2 roky a dost“. Ametyst to nakousla, problém je v udržitelnosti „trvalého ekonomického růstu“ a to při relativně konstantní poptávce.

Ergo bohužel již neplatí, že „dražší=lepší, kvalitnější“ a doba, kdy ses mohl celkem spolehlivě orientovat podle ceny je minulostí. Ještě více mne konsternuje fakt, že i značkoví výrobci tomuto trendu podléhají (typicky třeba automobilky) a úpo nejvíc mě to sejří u potravin. :(

Systém si VYNUCUJE spotřebu jednak tebou zmíněným fenoménem, druhak všelijakými regulacemi ať již formou dotací, dumpingů apod. prasáren. Tohle platí všeobecně pro celou současnou ekonomiku, nejen pro nějaký její konkrétní sektor.

Rozbor příčin je na dlouhé psaní, již jsem zde párkrát o tom psal.

Asi i hodně záleží na štěstí. Mám některé levnější věci a fungují i po letech, ale stalo se mi u dvou výrobků z vyšší cenové skupiny, že spolehlivě krátce po dvou letech – po záruce – přestaly fungovat. Jeden se dal opravit (pojistka), ale druhý měl tzv. ku… , no raději slušně – kazítko (vrtačka s plynulou regulací otáček), která měla tak umně vyřešený spínač, že se nedal vyměnit a musel jsem koupit novou. Tak raději levnou a dodnes mi slouží. Takže je to asi věc náhody. Někde jsem ale četl, že používání kazítek je zakázané, tak snad se dočkáme staré osvědčené fungující kvality. Dodnes nemohu zapomenout na mlýnek u Fleků, který používají na mletí zrní, které přidávají do várky při výrobě piva. Pán, co nás prováděl po výrobních prostorech nám o mlýnku říkal, že je z dob Marie Terezie, jednou za čas stačí, aby ho zvrchu trochu polili olejem, ten se po různých cestičkách dostane na potřebné místo k namazání, potom mlýnek poutírají a funguje spolehlivě dál. Vedle měli moderní, o tom říkal, že je to samé relátko a snadno se pokazí. Takže většinou používají ten starý, který žádné kazítko nemá.

Tak se říká, nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci. Jenomže když se podíváš na různé výrobky, tak jsou Made in China, Made in Taiwan a nekup to za ty peníze.

Jedině zlatá střední cesta a zatím to vychází.

Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.

Že si někdo koupí šmejda, a pak se diví, když mu odejde, tak je to jeho problém.