Přitahujou se protiklady?

Ano. Minimálně to platí u magnetů.

Jištěže, to je stará známá věc.
Když to vezmete od základu – částic hmoty: protikladně nabité částice se přitahují, shodně nabité odpuzují.
No a pak se koukněte kolem sebe: hodné ženy téměř výlučně přitahují hajzly, hodní muži zase potvory. Pak to nemá na tom světě vypadat tak, jak to vypadá.
Bůh si mnul radostí ruce, jak to geniálně vymyslel, když vymyslel, že se protiklady budou přitahovat. Jenže nepočítal s tím, že to bude platit tak doslova, a tak teď valí Boží voko na to, co to zapřičinilo za spoušť, například nesčetné případy domácího násilí.

Říká se to. Pokud budeme hovořit o vztazích, na něž se snad ptáš…:-) Ovšem nejčastěji se tato teorie vytahuje, když si ti dva přestanou rozumět. Nebo ji vysloví někdo třetí, kdo si myslí, že nějakou dvojici zná lépe, než oni sebe sami.
Když je to skutečně pravda, obvykle to časem přináší dost problémů nebo to naopak vyžaduje spoustu pochopení a respektu (ale vždy jaksi víc od toho jednoho).
Na začátku vztahu toho bývá „tolerováno“ poměrně dost, ale časem, když vášnivá zámilovanost trochu:-) přejde, tak už to jede…

Na každý pád se takové protiklady v lidských vztazích můžou dobře doplňovat. Základem je ctít jinakost toho druhého, respektovat ji. Nechtít za každou cenu předělat toho druhého na stejný kus, jako jsem sám.

To funguje tak možná v magnetismu 🙂 V životě je to spíše výjimka :)

Možná ano, ale podle mne to může dobře a dlouhodobě ve vztahu fungovat spíš když si „vrána k vráně sedne“.
Když já jsem rodinný typ, chci děti, domek, zahradu, psa a dovolenou v Bibione, těžko bych si rozumněla s někým, kdo chce jezdit na motorkách a podnikat nevázané akce každý víkend.