Přiznali jste se někdy k něčemu, co jste neudělali?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano.

Celkem běžně jsem se svými milovanými sourosemetrikami „měnil průsery“, protože jednak jsem byl zvyklý na vejřez „alespoň 1× denně“, druhak jsem „byl maminčin“ (a přes veškerou vatiho tvrdost i „tatínkův“ – to víš, „vymodlený“ jediný syn), takže ono to nebylo objektivně vzato zase až tak moc horké, jak by mohlo. Chápej, museli jsme držet spolu, jinak by nás „láska a péče rodičů“ asi zničila a nic bychom že života neměli. 🙂

I pro „lásku nebeskou“ jsem něco odskákal (prkotina, ale ona z ní byla úpo polomrtvá děsem). 🙂

Na jednu „povedenou výměnu“ si ale dodnes vzpomínám. To jsme si hráli doma na „fů“, což byla taková atletická záležitost. Nejstarší ležela na zemi na zádech s přikrčenými nohami v obýváku a šlo o to se rozeběhnout ze síně a částečně hrudí, částečně břichem (muselo se to umět) se jí naskočilo na nastavená chodidla, ona tě potom nohama vymrštila a tys udělal pěkné saltíčko (zábavné na tom bylo asi jen to, že pokud se to nepovedlo, tak „brzdná dráha“ byla asi necelé 2m, což někdy vedlo ke kolizi se stěnou/nábytkem a výsměchu sourozenců, fakt nwm co nás na tom tenkrát bavilo 😮 ) Prostě jsme kravili jako haranti, kterými jsem byli, no. Jenže…

Najednou „CRRRRR!, zuřivé zvonění! Sousedka stará bába, co bydlela pod námi přišla kňourat. NJN, ony ty dopady po tom saltíčku nebyly úpo easy, nějaké ty otřesy to s sebou neslo. BOHUŽEL bába měla narozeniny a díky těm dopadům jí spadl lustr i s lustrhákem ("poctivá bolševická práce“, mnozí pamatují) rovnou na narozeninový dort.
A že to poví našim, a lustr chce zaplatit, blablabla vřískala na celý barák. Babizna jedna.

Ségry hned „Vem to na sebe bráško“ (jj, to jsem najednou byl „bráška“, obvykle jsem byl blbec, hajzl, otrava apod.) No já jsem se nenechal dlouho přemlouvat a nechal se něčím zkorumpovat, protože jsem věděl, že „výkon trestu“ zajistí mutti (vati byl pracovně pryč a měl se vrátit až další den), tož coby ne. A tak když přišla mutti, začal jsem vysvětlovat, jak jsem si hrál na kosmonautický výsadek seskakováním ze skříně. Jenže…

Když jsem byl v nejlepším, tak klíče v zámku – VATI SE NEČEKANĚ VRÁTIL DŘÍV! Navíc celkem naštvanej (něco se jim v práci nepovedlo nebo co) a tím pádem přešel výkon trestu na něho! Ojoj, to byla BLBÁ výměna. Kdybychom to odskákali všichni 3, tak nejspíš by se nám prodloužil kasárník, kdyby výkon trestu zajišťovala mutti, tak srandička (bu bu bu/ty ty ty!), ale protože jsem v tom byl sám… Inu, vatiho řemen si užil a já též, co je to „dostat na chrám páně sv. Bouchala“! 🙂

A poučení do života zní: „Ne každý kšeft, který se jeví jako tutově výhodný takovým doopravdy bude“! 😉 😄

Ano.

Jakub s Honzou mě na OA vypvokovali, abych si udělal srandu s Jaroslava. Z něj jsem si udělal legraci. Ten mě začal honit s úmyslem mě zmlátit. Začal jsem zdrhat a on do mě strčil tak, že jsem spadl do okna, které se rozbilo na střepy.

Mohl jsem se klidně pořezat. Jarda ohrozil mé zdraví. Přesto jsem na něj nic neřekl, šel jsem pryč a Jardu jsem tam nechal.

Tátovi jsem dříve půjčil 3.000 Kč. Nechal jsem si od něj zaplatit úrok ve výši 300 Kč, což je 10 % a tuto sumo jsem dal Jardovi, aby škodu zaplatil.

Takhle jsem to vlastně zaplatil za Jardu, čímž jsem se vlastně přiznal a nepráskl jsem na něj, že mě ošklivě napadl. Až takový jsem dobrák.

Táta si to do teď pamatuje a řekl mi, že jsem si to mohl klidně zaplatit ze své vlastní kasičky.

Ano.

Pokiaľ nejde o prípad, ktorý máte na obrázku s luxusnou dvojposteľovou izbou. Aj keď v puberte toho človek navyvádza, priznávam a netajím že aj ja som bola kedysi dávno pubertiačka, súdruhovia z Verejnej bezpečnosti (pre mladistvých: policajti) občas riešili rôzne „protisocialistické pubertálne vylomeniny“ jedno-dvojhodinovým posedením v base s hrozbou oznámenia rodičom. Na mnohých to účinkovalo.

Ano, pokiaľ nešlo o zavinenie vlastnou vinou, nešlo o porušenie zákona, či iných zákonných a pracovných prepisov, ale len o včas odhalený omyl bez následkov, prípadne omeškanie nie vlastnou vinou, stalo sa, že som takúto vinu zobrala na seba. Ešte stále platí známe „čo je dovolené bohovi, nemusí byť povolené volovi“. Aj keď nie som práve bohyňa, platilo, že zodpovedný je nadriadený, alebo služobne starší
Poznáte iste aj vy prípady, keď „vám sa prepečie a iný za to isté môže byť postihnutý“.
V rodine „výmena zodpovednosti“ medzi súrodencami býva častým javom, že vinu na seba zoberie ten (tá), „komu sa to prepečie“.

Detaily tu nebudem rozoberať.
Táto stránka nie je určená ako „debatný, chatovací klub.“ Aj keď si to mnohí užívatelia myslia.

Ano.

Jo, kryl jsem bráchův takový menší průser.

Upravil/a: paul1

Ne.

Nepamatuji si / nejsem si jist.

Mám dojem, že nikdy. Odmítám ods*ávat cizí průsery. 😉