Proč by měla konkrétně deska z gramofonu hrát lépe jak CD, či nejkvalitnější formáty zvuky WAV, FLAC? Co to způsobuje?

elkon: Lisované CD je myslím také relativně nezničitelné. Pokud se dobře pamatuju, problém u CD je s organickými barvivy u zapisovatel­ných/přepisova­telných.

No, takže relativně snadno jsou zničitelná obě média – gramo mechanicky neopatrným zacházením i samotným přehráváním, CD DA tepelněchemickou degradací, intenzita pak závisí od dodržení technologického postupu při výrobě, přičemž nedodržení se pozná až po létech (neslýchám zrovna málo často o nepřehratelnosti některých lisovaných CD DA po letech), CD-R/CD-RW nyní opomíjím. Co se týká věrnosti záznamu, tyto formáty si mohou podat ruku – záznamový a přenosový řetězec není schopen přenést vyšší harmonické, které jsou na různé maximální frekvenci prostě useknuty (u CD je to 44,1 kHz, u analogového gramozáznamu nevím z hlavy, ale nižší frekvence než u CD.) Jiné čarování u záznamu CD jako komprese/dekomprese a preemfáze/deemfáze taky věrnosti neprospívá a u analogu to zas má jiné své mouchy (odstraněné při digitálním záznamu podle Red Book pro CD), například tzv. přeslech mezi levým a pravým kanálem, který u CD neexistuje vůbec.

Tak jasně, rozlámat se dá víceméně všecko. Nicméně klasické CD, pokud to někdo nezmrvil, by mělo vydržet opravdu dlouho. Přepisovatelné co jsem tak četl, mají tendenci „hnít“ od krajů, tzn. některá mohou kleknout i když jsou celou dobu ve vitrínce. Frekvence nejsou useknuty na 44,1. Takovou frekvenci ostatně pokud vím nezvládne žádný člověk. Podle jakéhosi teorému je maximální přenesitelná frekvence poloviční oproti vzorkování, tedy 22kHz (a to ještě s výhradama), ale ani to pokud vím lidé obvykle nedávají, takže to by takový problém nebyl. Pak je spíše otázka, jaké pásmo považuje za slyšitelné zvukař a jeho technika.