Ne

Nechodím často, ale také to není činnost, kterou běžný smrtelník vykonává denně. Je vhodné se na významnou událost společensky obléct. Je to společenská událost, v teplákách si můžeme chodit doma. Navíc je to i příjemná změna, hodit na sebe něco, v čem běžně nechodíme.

Ne

Chybí v anketě Jiná odpověď, protože chodím méně do divadla než v minulosti.

Návštěva divadla, koncertu či účast na podobné akci je společenská událost, proto se dodržuje tradice z minulosti obléknout si to nejlepší, co člověk má.

Jenže co se dnes považuje za nejlepší, tedy sváteční oblečení? Jde o znalost etikety, mnozí ji nedodržují, především u mladší generace se mění přístup k vhodnosti oblečení.

Co říká Ladislav Špaček?

„Nejdůležitější je naučit se respektovat prostředí a žánr situace. Sedět u táboráku v obleku je stejně bludné jako jít do Národního divadla v džínách.“

Zároveň však odmítá názor, že se doba rozvolnila až tak, že v džínách a košili nyní muž může jít prakticky kamkoli, jak si mnozí lidé myslí." atd.

https://www.i60­.cz/clanek/de­tail/19760/do-divadla-v-dzinach-ano-ci-ne

Myslím si, že většina lidí nechodí na divadelní představení každý den, takže návštěvu považuje za jakýsí „svátek“.

Také je vhodné poděkovat hercům za jejich výkony, především po ukončení představení zatleskat, počkat v sále, než potlesk utichne

Považuji návštěva divadla za výjimečnou událost, projev úcty ke všem, kdo se na představení podíleli.

Upravil/a: annas

Nikdy jsem tam nebyl/a

Priznám sa, mám sálofóbiu. Keď sa v sále zotmie, hneď zaspím. 🙂
Vaša otázka ma trochu prekvapila. zjavne nechodíte často do divadla a zrejme len do toho najnaj"hoch" keď vidíte návštevníkov predstavení len v slávnostnom oblečení. Ale nie vždy sa chodí do divadla v slávnostnom oblečení.
Ako diváci sa obliekame do divadla slušne a čisto. Čo si oblečieme závisí od typu divadla, kategórie predstavenia (premiéra, repríza, derniera) a cieľovej skupiny predstavenia.
Prečo takto?
1 – Ísť večer na premieru do Národného divadla, alebo na koncert vážnej hudby si vyžaduje slávnostné oblečenie. Ale ani do Národného divadla na poobedňajšie predstavenie si neobliekame večerné šaty, to by bol trapas a ukážka neznalosti bontónu… Rovnako ako si páni nedajú sako, rifle a tenisky, čo občas v divadlách vidno, potom je zo zákulia počuť šepot „pozor, burani prišli“ To by vám spoločenský guru Špaček neschválil.
Súčasť garderóby je aj vôňa, veľakrát pach. Je dôležité aby nadmerné vône a makeup (v poslednej dobe aj u mužov) „neprehlušili“ zážitok z predstavenia nevinným divákom.
2 – Tma v divadle nejestvuje. Pretože svietia minimálne orientačné (núdzové) svetlá. Takže opäť, aj v „tme“ je vidno vaše oblečenie a čo robíte.
3 – Málokto sa pýta na známy cukríkový nešvár v hľadisku, šuchotanie cukríkovými sáčkami, tajné „cuckanie“ rôznych nápojov. Stáva sa to hlavne na mládežníckych predstaveniach. Ono to neruší len divákov, ale predstavte si herca, speváka, alebo hudobníka (hlavne dychára) keď zacítia lákavú arómu z hľadiska, hneď majú ústa plné slín a ďalej asi nemusím…
A čo sa potom s portvišom, prepáčte smetákom narobím, ešte aj žuvačky odliepať zo sedadiel.Vážení diváci, sponzori umenia, myslite aj na upratovačky, ktoré musia po vás ten neporiadok odstrániť.
Takže na záver: obliekame sa podľa typu predstavenia, koncertu, na ktoré ideme. A na žiadne umelecké vystúpenie nechodíme v teplákoch, alebo montérkach, prirodzene čistých, pokiaľ tak nie je výslovne stanovené poriadateľom umeleckého vystúpenia.
Divadlu sa aktívne venujem interne i externe viac než polstoročie.

Upravil/a: led

Ne

Ne příliš často. Slušně se obléct do divadla patří k základům etikety a vychování. Je to společenská událost.

Ano

Byl jsem v Národním divadle ve společenském obleku, ale návštěvníci z ciziny (Japonci a tuším, že i s Itálie) byli oblečení halabala.Někteří měli kraťasy, přes rameno svetr, někteří rifle a potištěné trička.
Za to do okresního divadla většina chodí v košilích, tmavých kalhotách a ve společenské obuvi. Mluvím o pánském osazenstvu.
Máš pravdu, že při představení je zhasnuto, ale ve foyerj světla víc než dost.

Ne

Při příchodu, přestávkách, děkovačce (klanění herců po představení) a odchodu zhasnuto není, takže lidé na sebe vidí. Herci jsou určitě také rádi, že se diváci na jejich pracně nazkoušené představení hezky oblékli a tím viditelně ocenili jejich práci.

Myslím, že u představení konaných přes den a u představení amatérských herců v nějakém malém komorním divadélku, kde jsou třeba jen dvě řady židlí u nízkého stupínku, který slouží jako jeviště, na oblečení tak moc nezáleží, v nějakém pražském černém divadle (black light theatre), kam chodí hlavně turisté, také ne, ale večerní představení ve velkém tradičním divadle je velká společenská událost. Pro mě je to i něco jako svátek. Naposled jsem takhle byl v divadle asi před dvěma a půl roky.