Proč je dnes každý druhý člověk celebrita?

Protože to dělají novináři. Kdekoho tak nazývají. Ale soudný člověk si udělá obrázek sám.

Myslíš například tancující policisté mezi bezdomovci a podobný „celebriting“? Tak k tomu ti rád stručně napíši.

Protože „každý druhý“ nezná jiné hodnoty, které by vyznával. Společnost jej žádným nenaučila. Jedinou hodnotou, kterou každý druhý zná, je být na výsluní, dle vzoru- život je možno prožít na jevišti, nikoli zapadlý v hledišti. A k tomu mu dopomáhej drzost a absence zábran. A… POZORNOST plebsu.

Proto já říkám stále dokola: nemluvíme o žádném Paroubkovi/To­polánkovi, není žádný Paroubek/Topolánek, nemluvíme o žádném Zemanovi, není žádný Zeman, nemluvíme o žádném Bakalovi, není žádný Bakala, nemluvíme o žádném Rusku, není žádný Rusko, nemluvíme o Aničce Dajdou, není žádná Dajdou a tak dále a tak dále, nekonečně jednotek a systémů, které proslavila právě POZORNOST, jež k úspěchu a uznání STAČÍ!!! Přece nač mluvit o čemkoli za co se stydíme. Držet ústa, odvracet zrak a ignorovat by postačilo, pokud by nám do toho neházely vidle média. No tak nezbývá, než přestat také číst zprávy a sledovat obrazy z monitorů, obrazovek. A možná ani tohle národu nepomůže. Celebrita totiž ví, že slávu je nutné si urvat násilím a zákeřně, jen pro sebe. A tak si ji rve sama, přes mrtvoly, celebrita nemiluje nikoho více než sebe, i když divadlo o lásce k bližnímu sehraje dokonale. A proto ji milujeme. Jen pro pocit, že na jevišti hovoří k nám, k publiku. Že své „dovednosti“ předvádí pro nás, pro publikum. Že se před fotoaparáty natřásá pro nás, pro okolí. To je však zavádějící omyl!

Dá se na věc podívat i z jiné strany. Tím, že je kde kdo celebrita, roste také profesionalita v oborech. Brzy už ani v ČR(_!_) nebude možné, aby nás zde oslňovali „umělci“ typu David, Vondráčková, Gott a všichni ti Hůlkové a Bílé. Brzy se exhibicionisté a všichni „tito“ budou muset jinak otáčet, aby na příčku celebrity dosáhli- budou ze sebe muset taky něco vytěžit a to drilem. Holt, je to marný, řešíme tady něco co na př. v USA řešili před 40 lety, zatímco tam už tiše a vesele stavějí stany na chodnících, místo drahých hypoték. Pokrok prostě nezastavíš a je potřeba dozrát. Každá celebrita je jistě patřičně vyzrálá neb kopíruje pokrok, vivat také všem „vládním celebritám“, které kopírují life style těch „vyspělých“, v tomto případě USA (zaostávají už jen strážníci všeho druhu, policisté a policistky, je nejvyšší čas začít při směně s tanečky, nechápu nač čekají a každým dnem sami sebe připravují o svůj kus slávy, vždyť národ jim hřmotně zatleská, so, celebrate!).

Vidět budoucnost je snadné, YouTube kanál bude v ČR plný tancujících strážníků roku 2035 neboť ve vzorových US s tanečky začali cca již r. 1995. Připravme se již dnes, nic se do té doby nezmění, není síla která by hráze vyznávaného životního stylu prolomila, jde o nezvratný osud. I konkrétně tady na serveru najdeš vícero těch, kteří tě rádi poučí, jak je ekonomika fajn a NIKDY (!!!) nebylo lépe. So, celebrate! 👍

Novináři mezi celebrity řadí i hodně polobrit 🙂

Protože média, která celebrity vytvářejí, se zajímají o takové jedince, kteří jsou nečím zajímaví. Pokud nejsi umělec či významný sportovec a chodíš normálně do práce, staráš se o rodinu, nechlastáš, nefetuješ, nerveš se, nejezdíš na dálnici v protisměru, neobnažuješ se na veřejnosti, neskáčeš s padákem, příp. neutíkáš z kriminálu atp., tak jsi pro média absolutně nepoužitelný materiál. Ničím nikoho nezaujmeš.
Celebrit je proto tolik, protože mezi skutečné celebrity prodifundují i „celebrity“, které naopak něčím dokážou zaujmout, přičemž ani není moc důležité čím. Třeba vylezou na střechu Hradu, cosi tam sundají a nahradí něčím jiným. Ale jsou i jednodušší činnosti, které tě mohou proslavit 🙂

„Dříve člověk musel opravdu něco dokázat aby se dostavil úspěch a uznání.“ Ale hovno, prosímtě! 🙄

Podívej se, většina těch „cellebrit“, které máš Ty na mysli, jsou zajímají leda tak tím, že:

• prohráli soud,
• oblékli si na veřejnosti kalhoty na ruce,
• oblékli si na veřejnosti košili (tričko) na nohy,
• oblékli si na veřejnosti Mantel o 5 – 6 čísel větší, než odpovídá jejich postavě, to samé kalhoty, a k tomu obdobně „padnoucí“ rukavice,
• oblékli se na veřejnosti do latexu,
• oblékli se na veřejnosti do kůže, včetně kukly se zipy přes oči,
• oblékli se na veřejnosti nějak jinak podobně pitomě,
• šli na veřejnosti neoblečení,
• řídí jako prasata a točí o tom video, ve kterém kritisují všechny ostatní kolem sebe,
• hádají se s policajty, městskými opicajty, nebo někým podobným,
• zaparkovali auto na nádvoří Hradu,
• zaparkovali auto na Karlsbrücke,
• zaparkovali auto na jiné podobné blbé místo,
• souloží s více osobami opačného pohlaví, a na místo promiskuita, to nazývají polyamorií,
• cítí se být osobou opačného pohlaví, než jsou, nebo se cítí být osobou bez pohlaví, podle toho se oblékají,
• etc. etc. etc. etc.

Nedělej si iluse, tohle, nebo něco typově podobného (asi nešlo postavit auto na nádvoří Hradu, když auta nebyla, že?) se dělo vždycky. Rozdíl byl v jemných nuancích, že, třeba, takový 🤪 dostal dvanáct ran holí (chlap) / metlou (ženská, fakan) za „šprťouchlata před soudní stolicí“, a na příště si rozmyslel chovat se neuctivě k obecnímu opicajtovi. 🤷‍♀️ Kdyby se před sto lety prošel chlap v dámských šatech po veřejnosti, tak by skončil v péči státního blázince. A tak by šlo pokračovat.

To, že dneska jsou z takového MaŠíBlu „cellebrity“, je způsobeno tím, že když se něco takového stalo dřív, tak 1. takový magor byl nějak „uklizen“ – dostal ten vejprask, nebo skončil v tom c. k. blázinci, nebo tak něco a podobně, 2. ano, napsal o tom nějaký odstavec nějaký deník, prostě vedle, pod nebo nad zprávou, že „v Berehouse spadl ženich do vařící vody“, a že „přivedla žebráka na mizinu“, byl odstavec o tom MaŠíBlu. Jo, byl, ve městě, no, když se to stalo na vesnici, tak kdo by o tom tak, asi, psal, jako?

Dobře, pak přibyl rozhlas, a pak televise. Jenže, televise se stala médiem až někdy v 70. – 80. letech, až byl skoro v každé domácnosti přijímač. A, a to je i dnes, aby s tebou udělali rozhovor v televisi, tak to je poněkud drahé, tak to už musíš být jo „něco“. A do doby, než přišel YouTube, fuckbook, Twitter, Instagram a podobné pakoniny, tak nebyla moc jiná možnost, jak se zviditelnit. Ano, byla, a je: mohl jsi blogovat, ale aby ausgerechnet ten Tvůj blog byl k nalezení, tak to jsi musel psát o něčem, a nějak, aby to zaujalo lidi a mělo návštěvnost, což na YouTube není potřeba.

Vezmi třeba příklad, který není vůbec blbostí: rozbalování věcí. Na YouTube je spousta rozbalování – praček, chladniček a bůhví čeho ještě. Sám jsem se na spoustu takových videí díval, důvody byly různé, třeba jsem chtěl vidět americkou pračku (s horním plněním, automatickou vířivku, Maytag), jak je zapakovaná, a nebo i to, jak se do něčeho, co jsem si právě objednal, leze. Nebo jak to bude vypadat, když to objednám, protože reklamní fotky jsou reklamní fotky, viď? No a když to bylo dobře natočený, tak jsem tomu autorovi dal palec. Jo, který bazmeg to natočil, to je mi celkem Wurst, ale vezmi si, že spousta lidí se tím baví, že sedí u toho YouTube a sleduje, jak se rozbaluje to nebo ono. A pro ně jsou to cellebrity, ti autoři.

No a lidi vždycky zajímalo soukromí druhých a vždycky byli škodolibí. Tak? Dřív to nebylo jiné, jenom to nebylo tak globalisované a medialisované, nebylo jak, jinak prašť jako uhoď.

Výroba celebritek je v rukou korporátních médií. Ta rozhodují, co a kdo se nám má líbit.

Tak lidi dělali šašky před kamerami i kdysi, ale díky všemožným YouTubům, Tiktokům, Instagramům a podobným se dnes může na internetu prezentovat kdokoli, a pak i nějaký obyčejný člověk, který hraje počítačové hry, je pokládán dětmi pomalu za boha, viz akce jako Utubering, kde jednou byli i mí vnuci.

Na druhou stranu, já jako celebrity lidi neberu, beru je stejně. I kdyby přede mnou stál třeba prezident USA, tak se z toho nepos***.