Proč je národní SOCIALISMUS (nacismus) považován za krajně pravicovou ideologii, když se opírá o dělnickou třídu?

Toto je velmi složitá otázka a různí politologové ji mohou vykládat různě.

Národní socialismus, nebo také nacismus, je sice v názvu podobný socialismu, ale ve skutečnosti se liší v mnoha zásadních bodech. Hlavním rozdílem je přítomnost silného nacionalismu a rasového nadřazenství, což jsou charakteristické rysy pro krajní pravicové ideologie. Nacismus se také silně vyznačuje autoritářstvím, což je také charakteristika krajní pravice.

Je důležité si uvědomit, že nacismus se odvolával na dělnickou třídu, ale v podstatě to bylo pouze jako na prostředek k získání moci. Ve skutečnosti nacisté potlačovali odbory a další dělnické organizace.

Důvod, proč se nacismus řadí ke krajní pravici, nespočívá v tom, že by šel proti komunistům nebo že by levice potřebovala „obětního beránka“. Všechny politické ideologie lze zařadit někde na politické spektrum na základě jejich základních hodnot a principů. Nacismus patří ke krajní pravici, protože jeho základní hodnoty a principy, jako je autoritářství, nacionalismus a rasový supremacismus, jsou všechny charakteristiky krajní pravice.

Tak v dobách vzniku NSDAP CELÝM SVĚTEM po prodělaných jatkách 1. sv. války (včetně hospodářdkých válečných i následných poválečných krizí, vzniklých v souvislosti s válkou) socialismus prostě „táhl“ (coby pokrokový směr, který je oproštěn od „starých ideí/režimů“, jež zklamaly). Proto byla nacistická strana „socialistická“ (a popravdě řečeno, v jejích počátcích byly přijímány mnohé levicové ideály).

S postupem doby začal ovšem převažovat nacionalistický směr a nakonec (po převzetí moci) to došlo až k silnému stranickému rozkolu (vyřešila „noc dlouhých nožů“), kdy vyhrála Hitlerova frakce, která myšlenky marxismu (především „moskevského typu“ (tzv. „třídní boj“ a „společenské vlastnictví“) opustila. Tím se vůči standardní a především krajní levici výrazně vymezila (šla z jejich pohledu „doprava“), především právě akceptací kapitalistického systému. Svým autoritativním pojetím vlády (žádná demokratická cochcárna) si vysloužila posléze i cejch „krajní pravice“ (krajní jsou v dem(ent)tokracii VŽDY ti, kteří ji odmítají). Tedy tak to BÝVALO, dnes je „krajní pravičák/levičák“ KAŽDÝ, kdo nehýká spolu se stádem a má jiný, než aktuálně prosazovaný pohled na věc. 😕

Ale aby nedošlo k mýlce – NSDAP prosadila MNOHO sociálních reforem a to ÚSPĚŠNÝCH. Lze bez debat konstatovat, že Němci se až do vypuknutí války měli ze sociálního hlediska ZDALEKA NEJLÉPE ze VŠECH ostatních národů světa a o jejich sociálních vymoženostech mohli obyvatelé ostatních států jen snít. Přitom ovšem nacisté nezabředli do bolševické ideologické demence, kdy „všechno patřilo všem“ – a podle toho to také vypadalo. 🙂