Proč je tak velikým problémem zmenšit veliké na malé?

Svými kecy svět nepředěláš, Koubo.

Tato teorie samozřejmě zní logicky, ale k její realizaci je třeba překonat velké množství překážek.

V první řadě je tu otázka moci a kontroly. Velké státy mají většinou větší moc a vliv, a mnoho z nich by jej nechtělo ztratit. Moc často přináší i jisté výhody, například v ekonomice nebo mezinárodní politice.

Změna takového systému by také vyžadovala odstranění některých hranic a rozdělení existujících států, což by mohlo vést k konfliktům a nestabilitě.

Dalším problémem je otázka surovin a zdrojů. Malé státy nemusí mít přístup ke stejnému množství surovin a zdrojů jako velké státy. To by mohlo vést k nerovnosti a konfliktům.

A konečně, harmonické společenství malých států by vyžadovalo míru spolupráce a vzájemného respektu, která je v současném světě bohužel často neprítomna.

Z pohledu evoluční biologie, různé životní formy (včetně velkých a malých) jsou nezbytné pro biodiverzitu a zdravý ekosystém, takže „nahrazení“ velkých malými může mít nepředvídatelné a potenciálně negativní důsledky.

Celkově je tedy tato myšlenka velmi komplikovaná a vyžaduje hlubší analýzu a zvážení všech faktorů.

Kdo chce, vidí problém, za každým rohem 😉
Hledá problém tam, kde není.
Příroda si zatím stále ještě poradí (dinosaury tady nemáme, ze zřejmých důvodů).
Co nezvládne příroda (Země), o to se „postará člověk (v kladném i záporném slova smyslu). Někdy ruku v ruce s přírodou.

SHETLANDY, jsou dobrým příkladem: malé ovce, malé kozy. malí koně, malí pastevečtí psi (Scheltie).
CO JE VÝHODA? Malý nebo velký stát. Velikost je daná historicky rozlohou území.
Velký stát je siný, ohrožuje třeba vojensky, ty malé. Velký stát je silný ekonomicky (velkovýroba, velký odběr zboží/výrobků = levnější cena, pro koncového zákazníka.
MALOVÝROBA, vždy je dražší, zejména, když se nešidí a vyrábí poctivě. Týká se i potravin.

ZEMĚDĚLSTVÍ/prů­mysl.
Od roku 1990 nám v naší zemi (ČR), tlučou do hlavy, že budoucnost, síla a prosperita čeká, týká se JEN velkovýroby a velkokapitálu. „Východ“ padl, konkurence zmizela (zlikvidovala se) A máme zde kolosy, které ovládají vše (stejně jako státní světové, evropské mocnosti).
Malý farmář, sadař, chovatel, „jede“ v malém, často na jednom druhu.
Přijde prasečí mor, ptačí chřipka aj. Přijdou mrazy do květů, sucha, moc prší a neúroda je jasná. O drahé zboží lidé, obchody nestojí. Farmáři vzniká existenční problém.
Kolos to ustojí, stejně, jako kdysi kolchozy, JZD, Státní statky a lesy, velké farmy (tady, v Německu, UK, nebo USA, to je buřt, kde…..
Proč?
Neurodila se pšenice? Nevadí, máme krávy, zeleninu, máme úrodné sady. Máme přidruženou výrobu (pleteme košíky, svetry, vánočky…). Přežijeme, peníze přelijeme.

České a jiné státní dráhy, doprava.
Vydělávala nákladní doprava (než se přesunuly „sklady“ na kamiony, pádící po silnicích, na tak všude /Švýcarsko/). Dotoval nerentabilní osobní přepravu. ČSAD na tom byla podobně. TIRáci byli „řidiči“, kamiony vydělaly na osobní přepravu busem z Horní Dolní do Zadákova.
HDB A ÚDRŽBA. Bytová družstva a údržba. Vše si opravovali sami. Pak se vše rozparcelovalo, rozdrobilo na malé, soukromé firmy a firmičky, OSVČ ⇒ vše se pro koncového zákazníka podražiilo/pro­draží.

TAK TO CHODÍ všude po světě.
Velký je silný.
To, zda toho využije, zneužije, ovládá, pohltí ty malé, je jiná věc.
Principy kapitalistické společnosti se nemění, jsou stejné.
NE VŽDY SE VYPLATÍ ĚNIT VELKÉ NA MALÉ. Opak se může stát pravdou.