Proč je tolik lidí nespokojených?

led:
Už jsem praděda, dokonce dvojnásobný.
Pro Vás, i některé účastníky diskuze:
Nezapomněl jsem (i když skleróza už začíná pomalu fungovat) na fronty, které bylo nutné vystát na značný podíl sortimentu zboží, včetně potravin.
Někdy to bylo i zbytečné, zboží bylo málo a na všechny se nedostalo.
Nezapomněl jsem jak bylo bez postihu nemožné projevit svůj názor, který by se odlišoval od směrnic či linie strany a vlády. Někdy hrozila i ztráta zaměstnání, nebo přeřazení na nižší funkci, nebo „lopatě“.
Nezapomněl jsem na věčně zelené salámy, konzervy (zejména ty vepřové) plné sádla a
kousíčků tučného, nekvalitního masa, čokolády plné náhražek, ale ne kakaa a už vůbec ne mléka, párky plné kůží a peří, shnilá zelenina plná umělých hnojiv a pesticidů, gumové rohlíky, plesnivé sýry – to se většinou zjistilo až po rozbalení staniolu, dále mléko ze sáčku, které se nedalo pít a bylo , horší úrovně jako to dnešní krabicové , odtučněné. Pravda je v jednom – mléko kyslo, dnes hořkne.,
Nebo tzv. „silonové jogurty“. Byly dva druhy, bílý ještě ušel, ale ten druhý byl se sirupem a to byl pěkný blivajs (říkalo se mu silonový). Chleba byly jen dva druhy – bílý a černý. Také v Zelovoci byl výborný výběr: nahnilá cibule, nebo vyrůstající (klíčící) česnek, polousušená mrkev atd. V papírnictví zase byl výběr pro použití na WC. Toaletní papír, pokud nebyl, tak ubrousky. A dalo by se pokračovat, stále něco někde chybělo (např. ocet) a člověk musel dělat kilometry, aby potřebné sehnal . Fakt je, že když se mu to podařilo, tak byl šťastný a mohl se doma pochválit, jaký je „lovec“. Tento pocit se dnes vytratil.
Možná však hodně lidí rádo vzpomíná na minulou dobu proto, že patřili k těm „vyvoleným“, tedy kovaným komunistům, a ti nakupovali v Esu, kam se obyčejný smrtelník nedostal, a tudíž si jedli jako králové. Také obcházeli známé obchodníky a hledali nějaké podpultové zboží.
Nezapomněl jsem na povinné brigády v akci Z (zkrášlování, okolí bydliska , či jak se to jmenovalo). Další brigády na patronátní JZD na brambory, sena, cukrovku atd.
Nezapomněl jsem na to, že se žilo od výplaty k výplatě – jen tak, tak to vydrželo.
Celkem dobře to vystihnul Winston Churchil citátem:
„Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“
Nezapomněl jsem na rok

(nielen) Paul1, viem, že už sa radíte medzi (navyše) generáciu, „děda Paul“ svoj 8krížikový vek ste mi už kedysi napísali. Pozrela som si váš pohľad na „hnilú zapáchajúcu minulosť“, zjavne sme žili v rozdielnych štátoch na území (bývalého) Československa. Pohľad na minulosť závisí nielen od všeobecného často mediálneho, či vládneho názoru, ale aj od skutočného života. To, čo opisujete nebolo vždy a nebolo všade, aj keď „Prvý banán“, alebo tropické ovocie bol pre mňa zázrak a občasná pochutina.
Vlastný názor, zjavne dedkov bolševicko-kapitalistický vplyv, bez ohľadu na následky som si pestovala už od mala. Bez postihov, ako mnohí ublížení píšu, okrem jednej veci: raz, to už som pracovala na Slovensku, som si rypla do miestneho predsedu KSS „prečo ma nechcete medzi vás?“ odpoveď bola presná „nemôžeme, pretože by si nám stranu rozvŕtala zvnútra“. Dokonca, keď som sa postavila proti záväzku „bezplatná sobotná smena na počesť zjazdu KSČ (KSS)“ z dôvodu 1– okrádanie štátu o daň zo mzdy, 2 – smenu by pracovali len pracovníci „R“ kategórie, ktorí majú hodinovú mzdu (Ostatní mali mesačný plat, či odrobili, celý alebo nie) to znamená, na chrbtoch „R“ by žali slávu všetci. Po niekoľkých hodinách ostrej diskusie sa celá táto šaškáreň zrušila. Ako nestraníčka som nemusela plniť príkaz ŠtátoStrany. A napriek tomu som v zdraví dokázala byť zamestnaná viac než 3 desiatky rokov v jednom podniku až do polovice 90-tych rokov. Potom som pracovala niekoľko rokov v americko-slovenskej firme a po smrti majiteľa som až do konca roku 2023 pracovala opäť v jednej slovenskej firme. Prakticky celý pracovný život som pracovne zjazdila celý svet, takže som mala dosť „materiálu“ na porovnávanie života nielen u nás, ale aj vo svete.
Končím len krátko citátom zo Sládkoviča Nehaňte ľud môj"
Nehaňte ľud môj! že nemá dejov
slávy svojej minulej sklad

led:
já jsem za svůj život bydlel postupně v celém bývalém Československem od západu až po východ. Myslím, že to v podstatě bylo všude stejné, vyjma velkých měst, kde bylo zásobování na lepší úrovni. Ale i v Praze se vyskytly podobné problémy, jaké opisuji. Například si živě vybavuji tavené sýry kupované v mlékárně na Letné, dnes už tedy zrušené. Měly hranolovitý tvar a při rozbalování staniolu se po odstranění vrchní vrstvy objevil sýr orámovaný na vrchní straně žluto – červeno – zeleným okrajem. Ten jsme před konzumací odřezávali. Až po čase jsem se dozvěděl, že plíseň byla po celém sýru v skryté formě. No přežil jsem to ve zdraví. Fakt je, že vlivem vzpomínkového optimismu jsem na už uvedené problémy zapomněl. Ony se také nevyskytovaly ve stejný čas, ale postupně. Ale vlivem stáří, kdy jsem začal zapomínat, co jsem měl včera k obědu, ale vzpomněl jsem si
na události a prožitky v dětství a mládí, na jména spolužáků v základní škole, první platonické lásky atd. Tím se mi vybavily i skutečnosti, které už byly zapomenuty. Takže nežili jsme v různých státech, ale oba v reálním socialismu v ČSR. Prostě vzpomínkový optimismus mne opustil. Vybavily se mi tedy mimo těch negativních vzpomínek z dětství a mládí i vzpomínky krásné, také byly zapomenuté, zastrčené v nějakém „šuplíku“.
Ještě k závěru vašeho příspěvku : na zaměstnání si v podstatě nestěžuji, také jsem dlouhodobě pracoval v jednom podniku (35 let). Aktivní jsem byl v zlepšovatelském a vynálezeckém hnutí (přes 1 milion úspor). Potom jsem i podnikal ve VPP. Trošku pracuji i teď, pomáhám dceři v podnikání.

https://hlida­cipes.org/adam-drda-cesky-vzpominkovy-optimismus-pivo-za-korunu-padesat-a-bydleni-pro-kazdeho/

1985, kdy mne konečně pustili za sestrou na západ. Šok, když jsem zjistil, že podpora v nezaměstnanosti jednoho známého byla vyšší, jako plat mého ředitele (velký podnik, mnoho zaměstnanců).
My jsme si za socíku nežili celkem špatně, byl jsem technik ve vyšší platové třídě, měli jsme celkem solidní příjem z podaných patentů, zlepšováků a racionalizačních úloh. Dokázali jsme si postavit chatu, garáž, měli jsme vlastní byt. Ale vše za velké námahy, budování chaty a garáže vlastnoručně, jen za pomoci známých, kterým jsem to chodil zase odpracovat, když oni stavěli
Vidím, že mými názory jsem některé členy této diskuze podráždil. Omlouvám se, pokud jem někomu stoupnul na kuří oko. Nebyl to můj úmysl, nechtěl jsem nikoho naštvat, jen jsem si dovolil vyjádřit svůj názor.
Ještě pro aleindrone – palec nahoru nebyla pochvala, ale vyjádření poděkování za iniciativu v diskuzi. Jinak obsah příspěvku aliedroneho – pěkný blivajs.

Ta nespokojenost táhne světem, protože elity, i ty zvolené, si privatizovaly právo rozhodovat bez ohledu na přání voličů:

https://kechl­ibar.net/2023/12­/05/2021-3-roky-nespokojenosti/

„Trochu“ jsem se rozčílil a lehce smíchal průměrné mzdy z článku (tedy ještě z období „před superinflací“ 2021 a dneškem. Přepočítávat/o­pravovat to nebudu, rozdíly by byly ZANEDBATELNÉ! Jestli je někdo ochoten se obětovat a uvést na pravou míru, uvítám to. Protože je mi jasné, že všelijací dobytkové hnedle budou pyskovat „lež lež lež“, tak bude lepší, když ten rozdíl (jakkoliv bude malý a nebude nijak stát za komentář) uvede na správné hodnoty. Aby bylo jasno. 😕

Well done aliendrone.

Ametyst>>> Thakns honey! 🙂

Cappuccino: Češi si nechají všechno líbit, nechají na sobě dříví štípat. Tak aspoň remcají. Jak často říkám- Kecat si můžeme, co chceme, ale nezmění se nic. Dnes už i to remcání je na pováženou. Jak řekl jeden advokát: „Dneska zavřou, koho chtějí. “

Tady je přehled poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě:

https://www.fi­nance.cz/ducho­dy-a-davky/duchody-v-cislech/vyvoj-starobnich-duchodu/

paul1
To je přehled, k ničemu a porevoluční 😉
Jestliže dostal táta v roce 1988 výplatu, na ruku 5 000 Kčs. Měl by důchod 4 500 Kčs.
Za byt 1+2 I. kategorie, se všemi energiemi a koncesionářskými poplatky, zaplatil 450 Kčs.
Vůbec nemusel zvažovat, kolik toho sní, zda si zajde do restaurace a na jídle s mamkou šetřit nemuseli. Za léky nic nedopláceli. V pohodě „uživili“ auto Škoda 12O a v cestách do JČ z K. Varů se nemuseli nijak omezovat.
V tom samém roce (1988) jsem jako technik SŠ, ve zdravotnictví brala 3 200 Kčs.
Tehdy k tomu výživné na dítě 700 Kčs.
Nákupní koš jsem měla, s jedním zaměstnáním, nepoměrně VYŠŠÍ, než dnes.
Za menší 1+2 jsem zaplatila se vším všudy 390 Kč.
Já, dnes za bydlení (také městský byt)z důchodu vydám 38%!!!
Sama (1 osoba), bych se svým, „průměrným“ důchodem, musela hodně zvažovat, co si koupím k jídlu.
Mám se dobře, ale, protože mám 2 zaměstnání (cca 7 h/denně)

da ny > znovu opakuji, s těmi důchody nemáš pravdu. Náhradový poměr byl okolo 49%, určitě by neměl důchod 4500 (pokud neměl osobní důchod, a ten měli pouze zvlášť zasloužilí soudruzi). To vím naprosto jistě.

A v roce 1990 jsem brala 4 500, to stál ten byt 420 korun.
Od roku 1993 a 1006, to začalo jít z kopce náklady na bydlení rychle stoupaly.
Lidé „dobrovolně povinně“ /aby jim někdo nekoupil střechu nad hlavou), začali
odkupovat panelákové ruiny a bytovky, do OV. Podnikové, městské i družstevní.

Na dluh, z půjček, ze stavebního spoření, to vše, včetně důchodců (ručily nebo se zadlužovaly děti). Ty domy vyžadovaly další investice. Opravy (stupačky, rozvody), tam, kde vázla údržba. Výměna oken, zateplení, fasády, výměna balkonů atd. Nové střechy.

Ty průměry miluju, když je tady Praha, která se vymyká ve všem. Zprůměruj pražský a ostravský důchod, a nevypadá to zase tak špatně, že ne? 🙂

Ametyst: průměrný pražský důchod 19173 Kč, průměrný ostravský 18387 Kč (údaje k 31.12.2022 – novější po okresech nejsou – viz https://www.cssz­.cz/duchodova-statistika#sec­tion_2 Rozdíl jen 4,2 %. Toto se vám nepovedlo, mezi důchody rozhodně jsou takové rozdíly jako mezi platy.

Neslyším nikoho vzpomínat na staré časy. Stačí jen vidět, jak se kvalita kdečeho zhoršuje. Jak je upřednostěna levná pracovní síla. Stačí si pamatovat, jak za covidu šlo právo a spravedlnost do kopru zcela vědomě a plánovitě. Jak je hlavním cílem médií nasírat a strašit lidi.

Ametyst>>> JO, PŘESNĚ TAK, díky za připomenutí.
Další oblíbený TRIK prolhanců je srovnávání KVALITATIVNĚ NESROVNATELNÉHO!
Typicky „drahá ŠUNKA“ (za bolševika, bohužel již nepamatuji kolik stála) se srovnává s čímsi JAKOBYŠUNKOVÝM (může si tu „šunkovost“ dovolit, protože to obsahuje celých 80% MASA – DOKONCE!! 😮 😕 ) A to nemluvím o tom, že před konzumací by to mělo nejspíše jít na čtvrt hodiny do ŽDÍMAČKY, aby se obsah vody snížil na rozumnou mez! 😮 To se to srovnává.

Nebo třeba tuzemák (rum). Kdysi stával 50Kčs půllitrovka [v Tuzexu 6 bonů, což při kurzu 1 TK (bon) = 5,50 Kčs dělalo 33 Kčs, to VÍM tutově 😉 ], takže dnešní tuzemák jasně vyhrává. Jen (zajisté NÁHODOU) zapomínají konstatovat, že dnešní tuzemák DÁVNO nemá bolševických 40 %, dokonce ani těch bývalých 37,5 %. Dnes už to jsou pouhopouhé 35% CHCANKY, ze kterých když si chce udělat člověk blbej grog (normálně se to pít NEDÁ, hnus!), tak aby si to dával s vodou půl na půl! To je asi ta v otázce zmińovaná „lepší kvalita“. 😕

Eh, škoda mluvit a škoda se rozčilovat. DRŽ SE! 🙂

da ny > za socialismu neměli důchodci důchod ve výši 90% průměrného platu!