Proč je všechno tak relativní?

Ano, aliendrone to vystihl ještě jinak, myslím, že to lze pregnantně vyložit na příkladu: nemůžeš mít kariéru + rodinu + (absolutní) svobodu. Můžeš mít kariéru + (relativní) svobodu, můžeš mít rodinu + (relativní) svobodu, ale všecky ty tři věci neskloubíš, i kdybys se na hlavu postavil.

No dobře, chlap má relativně čas. Pokud není marod s koulemi, zadělá na sviště i kolem padesátky levou zadní, takže – klidně – může mít nejprve (téměř absolutní) svobodu, pak kariéru, a pak rodinu. To jde, dohromady to ale všecko nepůjde. No jo, chlap ano, ale u ženské je docela fajn, pokud se nechá naprcat nejpozději kolem třicítky, poněvadž pak už se do ní moc chlapů nepustí, aby jí vyrobili sviště, nebo pustí, ale ti, co se pustí, tak ty ona zase – většinou – nebude chtít.

Teďka jsem poznal jednu takovou „Dildu“, samá ruka, samá noha, špičatý kozy, je jí „sotva“ dvacet (e, tak 25+ už jí je, jo?) a je store manager. Ten nejmenovaný nadnárodní řetězec to tak má, že oni vezmou mladou / mladého baccalaureus vel magister, těsně po škole, a „do roka a do dne“ z ní udělají store managera. Samozřejmě, že to tak z 99% nefunguje, jako nefunguje z 99% „rychlokurs“ na chauffeura autobusu přes ouřad práce (zvláště proto, protože to „musí“ udělat každý: on je „černý jako briketa“, a když by to nedal, tak to té autoškole + školícímu středisku nikdo nezaplatí, tohle je podobný „mustr“), takže co: ona je důležitá, jako prdel, řeší úplný píčoviny, a to, co řešit má, samozřejmě neřeší, protože tomu hovno rozumí. A už se daly holky slyšet, že „se nad ní stahují mračna“, že „tam dlouho nevydrží“. Samozřejmě, protože málo, opravdu málo kdo pod čtyřicítkou má takové zkušenosti, aby uměl jednat s lidmi, věděl, koho se zbavit, koho podržet a koho si naopak hejčkat, a k tomu všemu uměl ještě jednat se zákazníky (ne, fakt to není to samé!), a ještě do toho zvládl tu byrokraticko – korporátní pakárnu. Tady bych čistě soudil, že na byrokraticko – korporátní pakárnu ona bude #1, že jí bude dokonce milovat, na práci s podřízenými bude #4, a na práci se zákazníky #5 (naštěstí, jako store manager, s nimi nepřijde moc do styku). Důležitá je jako prdel, je arogantní, protože si nevěří, a tím to zastírá. A ne, nejsou všichni sociálně tupí natolik, aby tu její škrabošku neprohlédli. A, jak už to tak v životě chodí, nejsnáze ji prohlédnou ty „blbé“, co mají intellekt řekněme někde kolem průměru, ale protože všecko na světě je v harmonii, tak to mají vyvážené nadprůměrnou vnímavostí v jiných rovinách. Což ona, sociální guma, samozřejmě nevnímá.

No a proč to píšu: no, protože se obávám, že ta holka neví, co činí. Já nevím, až tak velice ji neznám (ale pokud nevypadne zejtra, tak tamtamy pracují, a já se to dozvím, aniž bych se musel snažit! 😅), jak to má doma, ale na třicet už ji táhne, rodina se dá založit, i když bude store manager, ale musí ji ten kolektiv tak jako podržet, v opačném případě těžko, když bude v práci od rána do večera. No a tak nějak se obávám, že jak jí půjde, zhruba, na pět a třicet, tak jí to v makovici „přepne“, a „najednou“ začne – překotně, hystericky – řešit rodinu. Teďka zjistí, že buďto nikoho na založení rodiny nemá, nebo toho, kterého má, na založení rodiny nepoužije. A pak zjistí, že s ní zakládat rodinu, s takovou „sekyrou“, nikdo moc nebude chtít (nebo bude, ale takového zase ona chtít nebude).

Výsledek si, snad, do rovnice dosadíš sám, ne?

Takže ano, něco relativní je, ale ostatní je spíše subjektivní a něco za něco. 😀