Proč lidé (hlavně měšťáci) přestávají zdravit ostatní a ani nevědí, že i na chodníku se chodí po pravé straně?

Coby dnes měšták, původem z venkova, pokud pozdravím ve městě, většina žen se lekne, muži odpoví. Na předměstí je to však v pohodě.
Proto moje otázka: je chyba u mne(nás) ?
V obchodě zdravím vždy, tak jsem byl vychován.

Možná to někomu přijde legrační, ale já sice potichu avšak v podstatě zdravím při vstupu do každého obchodu, ale pak se – popravdě kouknu po okolí, zda si někdo něco nepomyslí o bláznivém dědkovi.
Při procházce v našem městíčku pak mám problém spíše opačný a sice, abych i ve svém pokročilém věku nepřehlédl známé, které bych měl a patří se pozdravit.

no toto mi vadí i na přechodech, když je to
na nich vyznačeno a pak do mě neurvale
vráží..někdy jim to oplácím :(
Doplňuji:
k tomu zdravení v obchodech, když jsme byly se ségrou malé,
tak naše teta, taky dvojče vešla do obchodu a vždy pozdravila
už u dveří, i když nebyla prodavačka vidět a my se divily proč, ona
řekla, že je to slušné, je z Moravy a tam jsou asi líp vychovaní než
tady, nebo jestli je to dobou nevím já se chovám, jako ona oni ti
lidé ve službách to nemají lehké..

Upravil/a: briketka10

Kdyby měl ve městě každý každého zdravit, tak se všichni uzdraví a můžeme zavřít špitály. Navrhni to jako účinné opatření v oblasti úspor ve zdravotnictví.

Zdravit v městech je dosti problematické, je tam velká anonimita a zdravit například každého protijdoucího na Václaváku dost dobře nejde. Co se týká chození po pravé straně, tam to zřejmě zanedbali rodiče a škola. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

nevim a nejak mi to ani nevadi…!..a ve meste zase tolik lidi neznas a zdravis jen ty co znas ne?…?…

Ve městě bych se mohla se zdravení klidně zbláznit. Já si neumím představit, jak vejdu do Tesca a pozdravím, ale u pokladny prodavačku zdravím. Taky zdravím ty co znám a po chodníku a přechodu chodím vpravo. Je fakt trapné, jak jde někdo vlevo a když se střetneme, tak těsně přede mnou začne uhýbat vlevo, vpravo, vlevo, vpravo. No to mě vytáčí.
Chatu máme v horách na malé vesnici a tam se zdravíme všichni i s kolemjdoucími turisty, jenže těch tam potkám jen pár denně.

Jak kde a jak kdo. Z mé zkušenosti staří čekají, až je mladší pozdraví, ti to někdy udělají, ale oni, protože jsou nahluchlí nebo sklerotičtí to buď neslyší nebo záhy zapomenou. A pak se rádi „spravedlivě“ rozčilují. Pak jsou ti, kteří opravdu zdraví a neřeší jestli jim někdo odpověděl nebo ne. Je to prostě v nich – slušný člověk to tak mívá. Správný puberťák nebude zdravit nikdy – v žádné době – snad jen toho, koho potřebuje nebo kdo se mu líbí. Nebo, když se cítí „dospěle“. Paradoxně nejvíce – a krásně nahlas a s upřímným úsměvem stále zdraví malé děti – a úplně cizí lidi. Není to dobou ani ničím jiným, stále se to opakuje, jen my se na to léty díváme z jiné pozice. A proto o tom tolik pindáme…:-)

Bohužel toto pozoruji hlavně u mladých lidí. My dříve narození jsme byli vedeni ke slušnosti. Nechápu, jak můžou na přechodu překážet v protisměru, dokonce křížit cestu ostatním. A ještě se diví, nebo jsou dokonce agresivní, když o ně člověk zakopne.
Doplňuji:
Platilo jednoduché pravidlo: Jakmile někam vcházím – pozdravím.
A i na chodníku se chovám jako za volantem. Vpravo a ohleduplně.
Když jede trubka svým autíčkem, to respektuje alespoň něco, aby si svého miláčka nepoškrábal, nebo nedej Bože nepomačkal.

Upravil/a: ahold

zdravím toho koho znám,proč bych měl zdravit každého na ulici.

Proč zdravit? Nevidím k tomu důvod. Samozřejmě zdravím lidi, které znám.