Proč má být státní rozpočet z ek. hlediska vyrovnaný?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Nemá, NEMĚL BY.
Citace z wiki, kde to odůvodňuje: „Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet zajišťuje potřebnou stabilitu pro příznivý ekonomický vývoj dané země. Dlouhodobě vyrovnaný rozpočet je z ekonomického hlediska lepší než přebytkový nebo deficitní, a to zejména z toho důvodu, že umožňuje maximální využití všech zdrojů a zároveň nezvětšuje státní dluh.” V tom je ovšem spousta problémů. Takhle to zní logicky, ale takhle to moc nefunguje. Většina států se neřídí efektivním hospodářstvím, rozumným, fungujícím kapitalismem a volným trhem, ale direktivním, regulujícím, dluhovým (vše na dluh, půjčovat si, utrácet atd.), dokonce v určitých ohledech protekcionistickým, hlavně keynesiánstvím a spol.

Většina států se dnes snaží o vyrovnaný rozpočet (z výše uvedeného odůvodnění). V reálném světě většina států funguje tak, že se snaží dostat z občanů co nejvíc – tolik, kolik si můžou dovolit (nemluvě o jiných příjmech), neboli oškubat ho, jak jen to jde, A PAK to násilně všechno utratit. Nikoli hospodárně, efektivně, návratně/inves­tičně, ale skutečně utratit, jen proto, že „musí“, aby dodrželi vyrovnaný rozpočet. Ani nevědí kolikrát za co by to utratili, vědí jen, že to MUSÍ ZA NĚCO utratit. Výsledkem jsou samozřejmě špatné a nekvalitní statky (a spíše málo statků) v důsledku nekvalitního hospodaření, utrácení a udržování nulového rozpočtu (respektive v mínusu, který se neoficiálně zvětšuje).
Není to ale jen o nekvalitním hospodaření. Dříve státy nevedly dluhovou politiku a dluhy byly prostě špatné a nežádoucí, nejlíp když stát měl plnou pokladnu (přebytek), se kterým rozumně hospodařil. Dnes je „ideální“ že nemá nic a ještě se zadlužuje.
Příjde krize nebo prostě nákladnější situace a stát nemá nic (státní rezervy nepočítám, stejně jsou na nic), takže MUSÍ opatřit peníze a protože vede dluhovou ekonomiku a uznává vyrovnaný rozpočet (namísto mírně přebytkového), tak buď zvyšuje daně nebo si půjčuje, což má obojí negativní dopady. V horších situacích tedy „musí“ zvyšovat daně, či spíše tisknout peníze (což je vlastně totéž – vezme lidem víc), aby přišel k více penězům = a nyní si může dovolit vybírat od lidí víc, protože „nemá na výběr“ (respektvie má odůvodnění). Ve výsledku zrtácí peníze/kapitál lidi, společnosti, ale i stát.
Namísto, aby stát nechával ty prostředky (většinu z ncih) ve společnosti (mezi lidmi, ve firmách) – díky nízkým daním a poplatkům a tím nechával, ať je ta společnost bohatší a sama roste, tak se snaží je mít vysoké, mít velké příjmy a ty pak utrácet do společnosti. A utrácet je takovým způsobem, aby to nic moc nepřinášelo a aby si pak musel obstarávat nové finance, aniž by společnost reálně efektivně rostla.

Rozumné, efektivní hospodaření, které rozšiřuje bohatsví společnosti je správné, ALE to neznamená, že musí být vyrovnaný rozpočet. Je lepší, když je přebytkový a NĚCO tam zbývá, s čímž dále rozumně hopodaří, spoří, investuje, množí a nadále investuje přímo do společnosti (což není totožné jako ty VÝDAJE, jaké představuje vyrovnaný rozpočet). Samotný rozpočet by měl být „rezervou“ a měl být hospodárný, ziskový. Ani rozpočet domácnosti ani firem ani ničeho si neklade za cíl, aby byl vyrovnaný (aby měl stejné příjmy i výdaje)… to je idiotismus. Kdyby to byly výdaje jako investice, návratnost a zisky, tak OK, ale tohle jsou nenávratné výdaje, které se státu nevrací a sám zůstává bez peněz a musí je neustále shánět a zvyšovat své příjmy v důsledku nehospodárnosti a žádných přebytků. Zisk má být cílem a ten zisk pak dále rozmnožovat a zároveň jej mít jako rezervy, pojistky, základ, vlastní prostředky a způsob zhodnocování.

Upravil/a: Disraeli

Nikdo nechce mít dluhy. A pokud na konci vyúčtování něco přebývá, je to jen dobře.

Upravil/a: elkon

Je to obdobné jako třeba v rodině. Rodin něco projí, něco dá na bydlení něco a energie, musí se z něco obléct, koupit si boty a ve ostatní co potřebuje. Když jí zbývá, mohou děti na kroužky, může si koupit třeba novou televizi, nebo cokoli jiného co potřebuje. Pokud jí ještě zbývá, mohou jet všichni několikrát za rok na dovolenu. Pokud jim nezbývá musí na něčem ušetřit. Pokud nemůže tolik ušetřit a všechno to co chce, může si půjčit. To na cosi půjčí vyjde potom dráž, protože musí platit úroky z půjčky. Pokud nebude mít na splácení, přijde exekutor a sebere jim vše co mají a stávají se z nich bezdomovci. A obdoba toho je i hospodaření stá­tu.

V případě nevyrovnanosti státního rozpočtu vzniká buď přebytek nebo deficit. Deficit může být cyklický nebo strukturální. Cyklycký je dán fází ekonomického cyklu, kdy v krizi vestavěné stabilizátory fiskální politiky vedou automaticky k deficitu. Strukturální je dlouhodobý, navyšuje veřejný dluh a náklady na jeho obsluhu (úroky ze státních dluhopisů) a riziko neschopnosti sátu splatit své dluhy. Střední proud ekonomické teorie říká, že cyklický deficit není problém, strukturální ano.

Protože když bude schodkový, tak nastane státní bankrot. Nebudou žádné důchody, lékaře si bude každý hradit sám, nebude na platy státních úředníků, policistů, hasičů. Ne, že by cokoliv z toho dnes fungovalo, takže v zásadě by se nestalo nic.

Rozpočet by měl být vyrovnaný. Na jedné straně příjmy, na druhé výdaje by měly být v rovnováze. Nemělo by se žít na dluh budoucích generací. Neinvestovat do technologií na sto let dopředu.