Proč má každý takový strach ze smrti?

Nemám strach ze smrti, spíš s tím počítám, až příjde čas. A myslím, že takových lidí je spousta.

Otázka už byla několikrát. Víc se bojím umírání.

Ale není příjemný pocit, když se loučím se svými vrstevníky, jimž svíčka už vyhořela

Vyslechla jsem rozhovor zubní lékařky se starší pacientkou, když jí lékařka řekla že jí protéza vydrží „nafurt“. Když jsem se později s lékařkou bavila, , prohlásila, že nikdo ze starších pacientů nechce slyšet, že jim „zuby“ vydrží až do smrti.

Bohužel, smrt je součástí života., který nám je na určitou dobu půjčený.

Upravil/a: annas

Já nic z těch imaginárních věcí, které zmiňuješ, nepotřebuji. Proto jsem v klidu.

Máme strach z toho co neznáme

Také mi to přijde zajímavé. Ono to je asi o ZPŮSOBU života a/nebo aktuální situaci. Ten, kdo si život takříkajíc „užil“ nakonec cítí doslova nevýslovnou ÚNAVU a říká si (s postupujícím věkem čím dál ČASTĚJI), že „už toho bylo dost“. Občas tím trpím i já.

Znal jsem i takové, kteří doslova čekali na smrt jako na smilování. A zdaleka ne všichni přitom trpěli nějakou hnusnou smrtelnou chorobou, prostě už všecho „měli dost“.

Něco úplně jiného je MUSET zemřít, když NECHCEŠ. Tam jsou obavy pochopitelné, máme pud sebezáchovy.

Zajímavé mi na tom přijde, že všichni ti „smíření a dychtící“ DO JEDNOHO odmítali sebevraždu jako jednoduché a funkční řešení. :)

Každý určitě ne! :) Je to spíše naopak.
Pracovala jsem jen 5 let v LDN, Kdy pro 80% klientů, to byla „konečná“. Mladí, staří, těžce nemocní …. nikdo neměl strach ze své smrti..
Smrt je přirozenou součástí života každého člověka. Mí blízcí a známí (kdy na toto téma přišla řeč) se smrti neobávali.
Starší ročníky s touto možností počítají, jsou na ni „připraveni“ (vypořádané věci, vztahy, v rámci možností).

K reakci na vyslechnutý hovor pacientky x zubní lékařky (annas).:
Znám jediného stomatologa (z 20), který byl schopen sesvým ironickým, sarkastickým způsobem humoru něco podobného vypustit z úst. Znamená to, že protéza na protézním loži skvěle sedí, vyhovuje (povedla se) a při ideální údržbě vydrží dlouho…… Pokud se výrazně nezmění tělesné proporce (úbytek, hmotnosti a naopak). Dobře zhotovenou protézu, při oprtimálním stavu mezičelistních vztahů NOSILA řada pacientů 10. 20 let i déle. Mohou mít vždy po 3 letech novou.
Fixní náhrady (můstky), za zmíněných podmínek a pokud vydrží pilířové zuby (či kořeny), se současnými materiály (dříve se pryskyřice snadno „okousala“) mají mnohdy „životnost“ 20, 30, i 40 let. ANO, mnoha lidem tedy „vydrží až do smrti“. ;D

Sama jsem se zcela „přestala bát smrti“ v 50 letech, kdy mi reálně hrozila a na JIP mne poi operaci „zachránil strážný anděl v podobě zdravotní sestřičky. Vnímala jsem vše, vše jsem slyšela (včetně hádek, hovorů personálu). Jednoho ze 2 lékařů na JIP, jako bezpečí/pohádkovou bytost (dědu). Druhého jako nebezpečí/smrt. Jeho „péčí“, bych byla brzy utlumena na vždy..
Je mnoho lidí, kteří (zejména od určitého věku) jsou s jejím příchodem smířeni, ví že přijít musí i bez závažné nemoci.