Proč o sobě autoři mluví v množném čísle?

Osobní zájmena – já, ty, on, my = já + ostatní. Spisovatel používá zájmeno my, když se zotožňuje s těmi, o nichž píše či mluví, takže se chová skromně. = plurál autorský.

Když se používá my ve významu jako tzv. královský plurál (plural majestaticus), ten zdůrazňuje funkci mluvčího, zdůrazňuje sám sebe.

Autor tedy může zahrnout pod „my“ sebe, nebo i y, o nichž píše či mluví.

V literatuře jde o tzv. subjektivní přístup, kdy autor vstupuje do příběhu jako účastník děje, zapojuje do děje s ostatními. Stojí tedy v příběhu.

Upravil/a: annas

Já souhlasím s Annas. → Na vydání knihy (i článků) se vždy podílí více
osob, v případě vydavatelství knih připravuje knihu pro vydání redaktor …
Autor se může ztotožňovat s těmi, o nichž píše, ale i s těmi, s nimiž knihu vydává.

Ja, autor, spolu s mojím postavami diela si myslíme, že ty, čitateľ, by si nás mohol prečítať a pochopiť, čo sme ti chceli svojim príbehom povedať. Ak si sa dostal až sem, urobil si svoj prvý krok k prečítaniu ďalších stránok.

PS
Henry1660, ďakujem za nápad na prvú stránku.
Kepler, ale možno to aj jednoduchšie, môžem napísať aj „autor a kolektív“ alebo „autor1 a autor2“, alebo ako autorov napíšem mená jednej – dvoch hlavných postáv akože to je ich život… medze sa nekladú.

Upravil/a: led

Autor záměrně používá množné číslo, aby vzbudil zdání, že nejde jen o jeho výmysl, ale že jde o kolektivní dílo. Jako že je to sdílení myšlenek většího množství osobností a tím dodává dílu na důležitosti. Ale možná, že neříkáme pravdu, jen my, Kepler, to nemáme nijak podloženo.

… a co se jim zdá na tom divného ??? taky říkám: máme hotovo a ne mám hotovo …