Proč se na děkuji říká prosím?

Je to zaběhnutá zdvořilostní fráze.
https://cs.wik­tionary.org/wi­ki/pros%C3%AD­m#%C4%8D%C3%A1sti­ce

V takové situaci slovo „prosím“ není slovesem, ale částicí. Neznemená to, že ten člověk, o něco žádá, ale znemená to spíš: „Poroučím se." „Není zač!” „Rádo se stalo.”

Mě spíš zajímá, proč se někdo omlouvá – prosí o prominutí, když žádá někoho cizího o radu:
„Nezlobte se, hledám Hlavní nádraží.“
„Nezlobím se. Jen hledejte.“

Upravil/a: quentos

Něco k původu, jak je možné zjistit v Machkově Etymologickém slovníku

Sloveso prosit – původní význam – o něco žádat, žebrat, – nejdříve boha – prosit o pomoc. Za pomoc mu poděkovat.

Později se se význam posunul – prosím získalo charakter příslovce či citoslovce, případně částice ve významu jako

1. Zdvořilý souhlas , 2.zdvořilostní otázka, 3. formální zdvořilost: 4. prosté zdůraznění
http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=pros%C3%ADm

Původně šlo o výraz nadbytečné hovorový, dnes je součástí etiky a výrazem slušnosti. . Původně totiž šlo o uctivou, často poníženou mluvu.

Zajímavý je původ:

„Je to kalk z francouzštiny – "Vous en prie“ , které je odpovědí na otázku např. “Mohu si u Vás v bytě zakouřit? Mohu otevřít okno?” Odpověď. “ „Prosím” – je to vyjádření souhlasu – "ano, dovoluji“ . – vyjádřené zdvořilostní formou –„prosím vás o to.“

Upravil/a: annas

Jenom ještě trošku spekulací kolem toho: Je rozdíl, když ti někdo něco dá, nebo s něčím pomůže neochotně, s řečmi, nebo dokonce s pohrdáním, apod.
A naopak když jde o ochotnou pomoc poskytnutou s radostí. V druhém případě to dárce potvrzuje: „Prosím (vás, jen dar bez okolků přijměte, rádo se stalo, byla to maličkost,…).“

Je zajímavé, že v televizi, když moderátor poděkuje po rozhovoru s hostem, host nikdy neodpoví „prosím“, ale též děkuje.