Proč se říká, že „v nejlepším se má přestat“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Přísloví je opravdu staré, zřejmě někdo chtěl mít stále víc a víc a přestalo se mu dařit. Úspěch se změnil v nezdar. Je to čistě individuální, přece platí, že s jídlem roste chuť …

Beru toto přísloví tak, že určitou činnost bychom měli ukončit ještě v okamžiku, kdy máme úspěch nebo příjemný pocit či motivaci. Když činnost prodlužujeme, většinou to může skončit nepříjemně – prohra.. Je pak těžké ji přijmout a objevuje se to známé – kdybych býval … jenže kdyby = chyby.

Domnívám se, že se s tím nejvíc setkáváme tv literatuře, televizních seriálech či filmech. Nastavovaná kaše se zpravidla už nelíbí.

Nebo na návštěvě je nespolečenské, když někdo neumí odejít a uměle setkání prodlužuje. Komunikace – moudřejší ustoupí …

Sport – např. Neumannová v mejlepším přstala, stačila jí ocenění, která získala. Do kolika sportovců se vkládají naděje?

Automaty, loterie, sazky atd. – občas se na hráče usměje štěstí, stále má naději, že vyhraje. Někdo se domnívá, že získá vysokou výhru a vyřeší si třeby finanční problémy. Jenže toto je cesta k záhubě … zde mnohonásobně platí, přestat.

Vím z případu své známé – hrála na automatech, několikrát se jí dařilo, takže pokračovala – prohrála dům, má obrovské dluhy, z důchodu je nemůže nikdy splatit… děti se jí zřekly …

Tak předně se to u těch sportovců neříká. Teda možná pár blbců tohle vypustí z huby, neboť jim jaksi uniká smysl tohoto přísloví. Podstata tohoto přísloví nepochybně tkví v tom, že jsou mnohé lidské činnosti, které je dobré vygradovat, ale pak již je raději dále neprovozovat, neboť zde hrozí poměrně značné riziko pádu na držku, zklamání apod.

Když dám za příklad některé rockové skupiny nebo zpěváky,tak toto přísloví většinou platí.Mnozí vydávají za každou cenu desky a tvorba upadá v porovnání s jejich nejlepším obdobím.Led Zeppelin ukončili činnost,bytˇ nedobrovolně na vrcholu své činnosti a do dnešních dnů odmítají obnovit tvorbu.Vyjímkou byl snad jen jejich koncert v Londýně v r. 2012 Zachovali si svou tvář.

Podle mě největší platnost tento výrok má při požívání alkoholu. Některým jedincům to dělá velmi velké problémy. A potom ta rána ! 🙂

No když si na vrcholu tak dál už to může jen klesat, jeden můj známý prodal firmu když byla v tom nejlepším protože věděl že její úspěch už půjde jen dolů. Napadá mě třeba ještě investice do komodit, když bude zlato na cenové špici tak ho prodáš a nebudeš čekat až cena spadne. Ve sportu se nevyznám, podle mě v něm o nic nejde ale asi je lepší odejít se slávou než upadat. Netýká se to nějaké sezóny ale spíš věku a s ním spojenými schopnostmi. Nebo třeba Karel Gott, taky by bylo lepší kdyby včas odešel než 30 let dělat jen playback, ale české lůze to nevadí. Jeho schopnost je pryč a teď těží jen z toho co bylo.

Protože od dané činnosti odcházíme s kladným pocitem úspěchu, dobře vykonané práce popřípadě užité relaxace. A ušetříme si nepříjemné pocity z případné následné stagnace, únavy, úpadku, ústupu ze slávy, popřípadě možného neúspěchu nebo průšvihu. Odhadnout to „nejlepší“ je těžké. Buď se nám zdá, že jsme toho nejlepšího ještě nedosáhli nebo se to snažíme co nejvíc využít, vydělat na tom, užít si to, co nejdéle to tak udržet. Většinou se do správného okamžiku netrefíme. A tak nejčastěji odcházíme buď nenaplnění nebo zmarnění. Ono se taky ne vždy přestat v nejlepším dá. Použijeme-li toto přísloví na život jako takový, museli bychom páchat sebevraždu brzy po dvacítce … ;-(

Toto přísloví se spíše hodí pro děti, popř. rozdováděné dospělé.
Když děti hodně dovádí (blbnou), tak z toho většinou bývá pláč, popř.úraz.Zrovna tak u dospělých to třeba končí velkým úrazem nebo nechtěným trestným činem.
Takže by měl být někdo rozumný a dokázat utnout rozdováděnou zábavu dřív než se stane neštěstí.

No jo, když to nedodržíš při pohlavním styku, víš jak dopadneš ?

Najťažšie je zistiť ten bod „najlepší“, naozaj ešte nie je možnosť dvihnúť tento bod? Veď aj ľudská činnosť sa nepohybuje v priamkách, ale v rôznych krivkách,raz stúpajú, raz klesajú, ale kedy teda treba prestať? V momente, keď vzostup prechádza v rutinu, alebo, keď začína pád, ale čo keď to je len výzva na oddych, po ktorom opäť nasleduje cesta k „najlepšiemu“ a to doteraz „najlepšie“ sa mení na „predchádzajúce“.
Kto a podľa čoho rozhodne, kedy prestať, pokiaľ je človek schopný pokračovania?