Proč sedí zajíček v své jamce?

Proč sedí v jamce, se nedovíme, sám nám to nepoví, protože zajíčků je málo. Je opuštěný v širém poli, protože jeho kamarádi skončili někde na pekáči. Nemá důvod si vyskakovat.
Třeba je to tak. Zajíček samotář, smutný zajíček. Proto si jamku sám udupal, vystlal senem. Když vykoukne, má rozhled na všechny strany. Uvidí-li dvounohého nebo čtyřnohého nepřítele, schová se a sedí potichoučku, ani nedutá. Bojí se zla, které je kolem …
Králík není tak skromný jako zajíček, takže si vybral lepší obydlí, ale okolí si tolik nevšímá.
Brzy ale oba vylezou ze svého poelíšku jsou totiž symboly jara, Velikonoc, úrodnosti a nevinnosti.

To je jako s lidmi, někdo je skromný, jiný potřebuje víc a je věčně nespokojený… Je těžké změnit něčí povahu a zvyky…

tato říkanka, či písnička vznikla v Čechách. Z toho je celkem jasné, že když se rozhlédl okolo sebe, tak mu do skoku mop nebylo,

P.S. Zajíc je jiné zvíře než králík. A na rozdíl od králíka , nežije v noře. Jen si ušlape a uleží v lese , nebo v trávě svůj pelech. Takže jamka je na místě.

Tak zaprvý tu motáš dvě různý věci. Zajíc a králík jsou dva různé živočišné druhy. Králík divoký obývá nory. Zajíc divoký obývá puze různé terénní sníženiny nebo hustší křovíčka – proto ta jamka.
A za druhý samečci, jak u králíka, tak u zajíce, jsou samotáři a společnost vyhledávají pouze v době rozmnožování a samozřejmě společnost dámskou.

No je to překlep – správně je to, zajíček sedí na své jamce sám.
Začátek se datuje do prvních erotických fotografií, kdy manželé ukrývali před manželkami různé fotografie. Toho si všiml jeden fotograf a fotomodelky začal odívat do zaješích slechů (uší) a fotoobjekt doplnil ještě nějakými oděvnými drobnostmi.
Pánové potom si klidně fota prohlíželi i před svými manželkami (přeci jenom na dálku od kamen nebylo na fotce vše vidět) a vzdychali – „zajíček sedí na své jamce sám a já ubožák … “.

A detailík – zajíc papírově není divoký, ale polní a nedělá si nory a žije ponejvíc životem svoboného mládence či svobodné ženy. Králík je divoký a dělá si nory a žije v grupě.

Stará říkanka ze školky, vytvořená tak aby se dítě ve středu skrčilo a dělalo ukazováčky u hlavy ouška zajíčka a ostatní děti se točily v kruhu kolem. 4 leté dítě o přírodě moc neví, ale zajíček v něm probouzí příjemné starostlivé pocity a chce ho také dělat a tak v pomalém tempu si učitelky oddechnou a děti protáhnou kosti.
V principu je zde nejdřív myšlenka „děti potřebují pohyb…“, milý taneček je dobře naladí, naučí se držet za ruce a překonají tak ostych a jak je donutit udělat dřep a ještě v něm vydržet?
želva se nehodí a kolik dětí ví co je želva..a pejsek taky moc neposedí…zajíček je ideální, v jamce sedí rád, nesmíme dupat abychom ho nevyplašili…
otázka proč se velikonoční zajíc změnil na Kinder-vajíčko mi připadá složitější 🙂

Je to Zajíc jamčák. Zajíc divoký žije v noře.

Bojí, bojí a hlídá okolí!