Proč to tak je s bohy slunce?

Pojmenování souvisí s historickým vývojem – jednotlivé jazykové rodiny, větve, skupiny a podskupiny. Každá skupina jazyků prošla odlišným hláskovým vývojem a má své mýty a bohy. Tak je to i se Slovany.
V germánské mytologii – slunce Sol byla žena, tedy původní pojmenování souvisí zřejmě s matriarchátem. Ve slovanské mytologii – patriarachátem.

Cituji původ vzniku pojmenování Slunce ve slovanské mytologii. Trochu jinak než v řecké či germánské mytologii.

Slovanským bohem Slunce je Svarog, který byl možná považován za samotné nebeské těleso a možná za jeho stvořitele. Určitě však byl tím, kdo ovládá sluneční kotouč. Jméno Svarog je vytvořeno dodáním časté slovanské koncovky –og ke kořeni svar, který pochází ze sanskrtského svar, což znamená lesk, světlo, nebe, či slunce, podobně jako íránské hvar pro označení světla jasného nebe. Tak těsné vztahy dokazují starobylost pojmu Svarog zděděného ještě z praindoevropských dob. Z druhé strany se také upozorňuje na to, že toto jméno může pocházet od archaického „svářit se“, neboli hádat. Významný badatel slovanské kultury Kazimierz Moszyński navíc připomíná, že sám slyšel na Polesí, jak během bouře rybáři říkali „Boh svarysca“, čili Bůh se hněvá. Pořekadlo v té samé formě (Bóg swarzy) je známé také v Polsku.

Zdroj: http://en-gb.facebook.com/no­te.php?note_id=111411­002278275

Zajímavá otázka. Řekla bych, že to je víceméně náhoda: u nás máme sice TO slunce, ale třeba němčina má DIE Sonne – ta slunce, a stará řečtina měla TEN slunce. Takže se to různí jazyk od jazyka. U nás možná ten kult bohů slunce nebyl tak zakořeněný, proto nebyla tendence Slunce „pomužšťovat“… jinak nevím.

Jen pro zajímavost, hebrejština střední rod nemá (jen m/f) a slunce se řekne šamaš (šam maš = tam je oheň). Holt monoteismus :))