Proč většina hlavních světových náboženství pochází z Asie?

To nesouvisí s naším nynějším pojímáním asijského kontinentu.

Různé náboženské představy vznikaly všude na světě. Odrážel se v nich stupeň vědění jednotlivých populací. Tam, kde byla hustá populace, podmínky pro sbírání poznatků a mocenská centra, vznikaly i propracovanější ideologie. Významná náboženství tedy vznikala tam, kde se rychleji vyvíjela civilizace. Jevila se jako vlivnější, úspěšnější, propracovanější, stála za nimi nějaká říše nebo bohatší kultura a pro nově příchozí bylo tedy výhodné se k nim připojit. Proto třeba v subsaharské Africe nebo Austrálii nevzniklo žádné náboženství, které by se dokázalo prosadit proti ostatním.

Na východní polokouli můžeme rozeznat tři hlavní kulturní oblasti. První je čínská, kde se původní přírodní náboženství měnilo v systém konfuciánský a taoistický. Konfucianismus měl několik směrů a během času procházel různými proměnami. Spojují se v něm prastaré náboženské představy a dobové filosofické směry. Taoismus prošel vývojem od náboženství přírodního k náboženství fantasknímu. V Čínské kulturní oblasti, až na nějaké ty výjimky, existovala obě náboženství v relativním míru. Později i vedle buddhismu.

Hinduismus je kulturní prostředí indické oblasti. Existuje v něm množství různých náboženství a kultů. Někdy kolem roku 500 před n.l. vznikl buddhismus, zpočátku spíš jako filosofická škola. Později se šířil po Asii a nabýval různých spíše fantaskních a náboženských podob. Ostatních hinduistických kultů se to netýkalo, přežily do dneška. Buddhismus existoval vedle jiných náboženství, aniž byl někomu vnucován (až na nějaké výjimky).

Třetí kulturní oblast můžeme označit jako středomořskou. Zahrnovala náboženství starého Egypta, Mezopotámie, Féničanů, Peršanů, Řeků, judaismus, římské náboženství s vrchním bohem Jupiterem apod. Vedle toho zde, hlavně v řeckém prostředí, vznikla řada filosofických škol. Samozřejmě, že při válečných střetech bojoval každý za pomoci svých bohů, někoho nepohodlného bylo lze popravit za neúctu k lokálnímu božskému patronovi, ale celkově v této oblasti existoval světonázorový pluralismus.

V prvém století n.l. se od judaistů odštěpila sekta, kterou dle pověsti založil Ježíš z Nazaretu, jejíž učení do sebe zahrnovalo okolní vlivy. V tom se velmi angažoval po Ježíšově smrti Pavel z Tarsu, čímž vzniklo náboženství později nazývané křesťanství. Asi 300 let existovalo jako jedno z mnoha. Jeho šíření napomáhala existence Římské říše. Ve 4. století bylo natolik významné, že se hodilo řím. císařům k upevnění jednoty říše. Nejprve se stalo náboženstvím státním a zanedlouho náboženstvím jediným povoleným, monopolním nebo chcete-li totalitním. Ostatní náboženství byla zakázána a totéž postihlo i filosofické školy. V této podobě se pak křesťanství šířilo na sever do Evropy. Z dějin znáte třeba násilné pokřtění Sasů, křest sv. Vladimíra v Rusku nebo křížové výpravy proti pobaltským pohanům. V novověku pak šíření pravé víry po kolonizovaných kontinentech. Proto o vzdělanosti a náboženských představách například Majů víme jen z toho, co propustili misionáři.

Mohamed v 6.-7. století původně žil v prostředí starých arabských kultů. Potom se dostal do styku s judaisty a s křesťany a s pomocí těchto učení si udělal náboženství vlastní – islám. Pak ho on a jeho následníci šířili mečem do okolí.

Západní (středomořská) kulturní oblast byla tedy postižena monopolními ideologiemi, které ovládaly rozsáhlá území, měly absolutní pravdu a nebylo kam před nimi utéct. Tím se liší od indické a čínské oblasti. Čínu takto postihl až maoismus.

Upravil/a: MK44

Taky šintoismus, taoismus a další. V Asii vznikla první civilizační a kulturní centra v době, kdy Evropa v podstatě ještě nebyla osídlena a obrazně se tu „lezlo po stromech“.

Protože většina asiatů jsou hloupí lidé, co se dají snadno manipulovat.

Křesťanství snad pochází z území Palestiny tedy Izraele a to není Asie :)