Proč většinou druhý člověk na zívání reaguje tím že také zívne?

Z důvodu sociální empatie:

https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Z%C3%ADv%C3%A1n%C3%­AD

https://radio­zurnal.rozhlas­.cz/konecne-vyreseno-vime-proc-je-zivani-tak-nakazlive-6235071

https://www.de­nik.cz/o-deniku/serial-100-otazek-a-odpovedi-nakazlive-zivani.html

Protože my jsme prošli rozličnými revolucemi, krvavými, lampy na velrybí tuk & možnost práce v noci & průmyslová revoluce, teďka parní stroj & různé parní silostroje (lokomotivy, lokomobily – parní soustruh, parní pila, parní bruska, parní tkalcovský stav etc.), výbušný motor & automobily, samolety (= rychlá a levná doprava kdekoli po světě, nejen osob), železnice (= relativně rychlá a levná doprava na velkou vzdálenost, zejména zboží), etc. etc. I tou sociální revolucí jsme prošli („tělo je myté, dokonce i mastmi potírané, musí to být úctyhodné tělo!“), nějakou, reálnou, až na jednu: mentálně jsme pořád ve smečce lovící nějakého mamuta, spíme v jeskyni a ukazujeme, jak máme velkou kládu, abychom mohli omrdat nejlepší samičku! 😅

Člověk opravdu, za desítky tisíc let, neudělal žádný psychologický pokrok. Žádný. Většina lidí je pořád malicherných, pověrčivých, srovnávají druhými, posuzují, odsuzují (přitom tomu prd rozumí) a závidí.

Z toho, také, vyplývá pořád prakticky stejné uspořádání společnosti: někdy v životě, nejčastěji v pubertě, si každý vybere, bude-li individualitou, nebo se přimkne k referenční skupině, většinou nevědomě si to vybere, respektive uvědomuje si to, ale nezná a nechápe, jaké dopady to bude mít na jeho další život (protože ve školách se učí pakoniny, ný, natý, pičitý a šutr obecný a šutr nadobecný, potřebné a praktické věci nikoli). Je-li člověk individualitou, zažívá typově menší pocit skupinového bezpečí, je-li člen referenční skupiny, trpí, více či méně, pocity vnitřní prázdnoty.

Většina lidí je stádových, přimknutých k referenční skupině, sociologické odhady hovoří všude ve světě o, plus minus, poměru zhruba 6:4, s výjimkou Říše a Japonska, tam je to zhruba 8:2 (v Japonsku, možná, ještě víc). Z toho vyplývají spíše problémy, než positiva. Ano, positivum je, že když je potřeba, je většina lidí s to táhnout za jeden provaz. Negativum je, že dav nemyslí, takže jsou s to táhnout za jeden provaz i v docela ošklivých věcech – třeba šít tlamokryty, že.

Výsledkem toho je, že se jedinci mají tendenci opičit (však na tom stojí propaganda, zvaná reklama: kup si tento a tento postřik proti svrabu a budeš jako … Kup si tady to auto, protože ho má …). No, tak když jeden pláče, začne plakat druhý, pak třetí, a pak pláče celý dav (individuality z něj rychle utečou). A když jeden zívá, zívá i druhý, a pak zívá celé náměstí, včetně Mistra ostrého meče a pacholků, třeba, takto při veřejné popravě.

Další příčinou je empatie, v mozku se aktivují citová centra, ku příkladu amygdala. To funguje i s jinými projevy, než je zívání: zkus se začít, třeba v plné čekárně u lékaře (ale ne u dermatologa, prosím tě! 😅), škrábat. A uvidíš! 😃

Jé tak zde jde o energie který ve společnosti moc neřešíme, moc o nich nevíme a to je špatně, protože jsou docela silné (člověk aby poslouchal Duška aby se VŮBEC NĚČEMU přiučil, jak věci pracují). Všiml jsem si, že lidé s úspěchem a rádi potlačují své city, svou vnímavost a to tak, že sledují třeba politiku, nebo ekonomiku. Jako by se za vlastní citlivost styděli. Až to zívnutí je pak prozradí. Zívnutí, jasný, ale… přede mnou když se na př. poblinkáš a spatřím to, jo, tak já hned blinkám s tebou. Anebo, kdybych tě třeba spatřil se milovat s ženou, tak já se automaticky chci okamžitě přidat! A další a další příklady. Ale i zde má jednotlivec možnost korigovat, ovlivnit míru své citlivosti a kolik jí předvede. Nejlépe jakýmsi chladem, odpojením se z neviditelných energetických zón a toků, které nás všechny spojují. Jde to. Pak se dá natrénovat třeba i nezívnout, když všichni okolo zívají. To už je pak ovšem jednotlivec méně člověk, a více stroj. Tak bacha na to. Já vždycky říkám- lepší někoho pozvracet, než k němu necítit vůbec nic. (;