Proč vlastně nebyla dosud raifikovaná istambulská úmluva?

Nebylo doposud dostatečná politická vůle.

Možná je to tím, že istambulská úmluva neexistuje. ;) Zkus psát, jak se to má psát, ne jak to slyšíš. Já třeba nikdy nebyl v Istambulu, ale už třikrát jsem navšívil Istanbul.

Protože máme skvělý systém, který je výkonný a rychlý. Nestane se, že bychom byli nejednotní, měli špatné vedení, nic se neodkládalo a všichni se rychle nedohodli. Nebo abychom něco odkládali a nějaký proces trval dlouho. Přece nemáme složité zákony, postupy ani byrokracii.
Násilí na ženách v Evropě ti dělá starosti? Že tys neslyšel o latinské Americe, o Africe nebo o Asii?

Dočkej času. Co nevidět bude tato smlouva diskriminační, sexistická a odsouzená. Zohledňuje jen jedno pohlaví a zdůrazňuje jeho podřízenou roli. Taky popírá, že žena je silná, individuální osoba, která se dokáže ubránit a postarat se o sebe. Vlastně nic jako žena neexistuje. Stačí pokud se nebude cítit ženou nebo člověkem a v tu chvíli už to není násilí na ženách. Je to taky diskriminační ke všem existujícím pohlavím a identitám, které v této smlouvě nebyly zahrnuty.

Upravil/a: schranka

Nemyslím, že by násilí na ženách nějak razantně přibylo. Spíš mi přijde, že přibývá případů, kdy se (v souladu s dnešní „módou“) řeší až přemrštěně. Tedy i případy, které mají ke skutečnému násilí kilometry. Hele, já uznávám, že je to odporné a ubohé svinstvo (a trpět by se NEMĚLO), ale zvaž následující.

Dnes máme policii (orgán ministerstva vnitra), která „pracuje ve prospěch občanů“ (okrádat a mlátit, eh, chci napsat POMÁHAT a CHRÁNIT, tedy NE jako za bolševika – alespoň se to vyřvává). Totéž platí i o justici (orgány ministertva spravedlnosti jako soudy). NEMĚLO by to náhodou stačit? Ergo CO?

No to je přeci jasné! Aby se prostý člověk VŮBEC DOMOHL SPRAVEDLNOSTI (alespoň NĚJAKÉ maličké v TAK SPRAVEDLIVÉM ovčanském státě), bylo nezbytné zřídit úřad ombudsmana. NJN, havloidní dem(ent)okracie.
Takže já bych to moc nehrotil, s každou direktivou se ZÁROVEŇ vytvoří rovnou NĚKOLIK možností, jak ji obejít či dokonce vytvořit ÚPLNĚ NOVÉ, dosud nevídané svinstvo! Bohužel, tentokrát „podle zákona“, však to známe a denně kolem sebe vidíme – jsme nikoliv právní, ale PRÁVNICKÝ stát. 😕

Byl bych v tomto ohledu OPATRNÝ a podrobně bych se zaměřil na fundovanou kritiku. To máš jako s inkluzí, která je TAK FAJN, že magor (který má být v nějakém zařízení či spadat pod zvláštní režim aj.) zabije svého učitele mačetou. 😕

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) požádal o odklad projednání Istanbulské úmluvy do konce ledna 2023, napsal Deník N. Odklad projednání úmluvy odsuzující mimo jiné domácí násilí a sexuální obtěžování, kterou Česko před lety podepsalo, ale stále neratifikovalo, vysvětluje potřebou politických debat.
https://www.i­rozhlas.cz/zpra­vy-domov/istanbulska-umluva-blazek-ministerstvo-spravedlnosti_220131131­1_pj

Tak pokud se Ti nelíbí Istanbul, nazývej to město Cařihradem, nebo to úmluvu nazývej pleno titulo: Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.

Teď k věci:

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (dále také „Úmluva“) je mezinárodní smlouva, která je zaměřená na potírání a prevenci násilí nejen na ženách, a na prevenci domácího násilí.

Jako první ji ratifikovalo 14. března 2012 Turecko a následně dalších 35 států, Česká republika mezi nimi není, nicméně Česká republika Úmluvu podepsala. Podpis Úmluvy dosud odmítá Ázerbájdžán, no a ze států, které původně Úmluvu podepsaly, ji ratifikovat odmítlo Bulharsko, a to na základě nálezu bulharského Ústavního soudu, podle kterého je Úmluva neslučitelná s bulharskou konstitucí, dále Slovenskou republikou, kde Úmluvu opakovaně odmítá ratifikovat slovenský parlament a Maďarskem, kde taktéž odmítá Úmluvu ratifikovat maďarský parlament. Turecko, které jako prvé k Úmluvě přistoupilo, se od ní stáhlo 1. července 2021, na základě dekretu tureckého presidenta, no a Úmluva v Turecku tímto pozbyla platnosti.

Už jen z předchozího odstavce by mohlo být – bystřejšímu – seznatelné, proč dosud nebyla Úmluva plně ratifikována:

1. každý stát má jinak postaveno základní právo (konstituční, Grundgesetze), má i trochu jinak (někdy trochu hodně jinak, např. UK) postaveny kontravalentní vztahy mezi právními předpisy. Zatímco u nás platí zásada secundum et intra legem tak, že na prvním místě je mezinárodní právo, kterým je Česká republika vázána a stare decisis et non quieta movere judikatura mezinárodních soudů, v rámci tohoto mezinárodního práva a mezinárodní judikatury je závazná konstituce, konstituční zákony a závazná rozhodnutí Ústavního soudu, a v rámci tohoto mezinárodního a konstitučního práva je závazné právo podústavní, tedy zejména zákony, a v mezích mezinárodního práva, konstitučního práva a zákonů jsou závazné vyhlášky, a až pod tímto jsou nařízení vlády, která jsou ale legislativním aktem adresným, to jest, vázán je jimi pouze ten, kdo je výslovně zmíněn (ku příkladu úřední hodiny jsou závazné pro úředníky, protože jsou adresátem nařízení vlády, ale nikoli pro obecenstvo – to nařízení vlády respektovat nemusí a může požadovat, aby ho úředník obsloužil i mimo úřední hodiny, avšak vždy v pracovní době, a ten, pokud mu v tom nebrání dobrý důvod, je povinen mu vyhovět), tak třeba v UK platí zásada secundum et intra legem tak, že #1 je legislativní akt House of Parliament a rozhodnutí Supreme Court of the United Kingdom & High Court of Justiciary (Scotland) & Inner House of the Court of Session (Scotland), pak jsou stare decisis et non quieta movere case of Law dalších soudů, a až pak je mezinárodní právo. Nicméně, i UK je tou mezinárodní smlouvou vázána naprosto stejně, jako, ku příkladu, Česká republika, a proto, aby byla zachována závaznost mezinárodní úmluvy i v rámci zvykového práva a právního řádu Koruny, tak ratifikace probíhá poněkud odlišně, než je tomu, třeba, u nás. U nás je, tak jako celkově, burdel, takže se něco přijme, něco se schválí, a až za X – XX let se přijde na to, že je třeba problém. Vláda Jeho Veličenstva je, přeci jenom, oproti našim ministeriálním blbům poněkud jinak pečlivá, takže – třeba – Úmluvu o silničním provozu (Vídeň 1968) UK ratifikovalo až k 19. září 2016. Je to logické, různé státy k tomu přistupují různě, a obecně hlavně pečlivěji, takže se rokuje, přidávají se výjimky atp.
2. Když se začne rokovat o nějaké nové mezinárodní úmluvě, tak rokuje, třeba, 40 – 50 států. Za ty státy někdo jedná, někdo je tam, v té době, „na trůnu“, někdo je tam předsedou parlamentu, předsedou presidia nejvyššího sovětu, nebo třeba hlavný bača, to je dokonale nepodstatné, no a pak je tam nějaké osazenstvo parlamentu, sněmovny lordů, nebo třeba státní dumy, nějak politicky orientované a podle toho nějak té příslušné úmluvě ne/nakloněné. No, a teď se rokuje a vyjednává, a ten má to a ten má tohle, a do toho se „vítr změní“: tam je „král je mrtev, ať žije král!“, tam skončí presidentovi volební období a nový president je diktátor, tam se presidentovi stane, takto zvečera po cestě domů, ouraz, třeba naň spadne 30t závaží, taková jako náhoda – to bývá, a je revoluce. Nebo tak něco a podobně. Nebo se fašistické osazenstvo parlamentu vystřídá bolševickým. Nebo bolševické royalistickým. Prostě: vítr se změní. A můžeš začít rokovat a vyjednávat od začátku, protože je „odvolávám, co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal!“.
3. Je v tom politika, za každou úmluvou v rámci mezinárodního práva je nějaká politika, taková nebo maková, rudá nebo černá, ale politika. V dnešním světě máš bioekoteroristickou politiku, pak máš takovou tu klasickou konservativní, máš politiku buzno-lesbickou, máš politiku gender, prostě každý se snaží protlačit to svoje. Snadno si můžeš najít, kdo lobbuje tady za tuto konkrétní Úmluvu. A politika je svinstvo. Tam se slíbí vrchní lízalce to a to, a ona ustoupí bioekoteroristům. Přitom se to nesplní, ale se to slíbí. No a protože se to nesplní, tak lízalka taky nebude podporovat to, co slíbila. A se to zamotá. A je to zamotané. A můžeš začít rokovat zase od začátku.

Oproti všelidovým představám je to, že nějakou konkrétní mezinárodní úmluvu za cca 10 let ratifikovalo cca 35 států spíše úspěch, než opačně. Opravdu je to běh na dlouhou trať, některé mezinárodní úmluvy se vůbec nepodaří realisovat, vlastně většina návrhů skončí někde v koši (a – na rovinu – ono je to asi i dobře!).

Takže Ty se tomu divíš, mně to přijde jako naprosto logické. 😃

Zákonů máme až dost, není potřeba zaplevelit prostor dalšími. Jde o problém vymahatelnosti, jako vždy. O Istambulské smlouvě se vedou diskuze pro a proti, a je dobré slyšet obě strany. Což je v dnešní době jedné pravdy docela vzácné. Smlouva kromě biologického pohlaví zavádí totiž i gender!