Radioaktivita – jak se projevuje?

Změní-li se během radioaktivního rozpadu počet protonů v jádře, dojde ke změně chemických vlastností.

Nic se mu nemuselo stát. Může obsahovat prvky přirozeně radioaktivní, tedy obsahující nestabilní radionuklidy. Pokud při tom vysílá záření alfa, dochází i ke změně chemických vlastností, jak píše Lamalam. Fyzikální vlastnosti se mění vždy, přinejmenším proto, že jeho radioaktivita postupně klesá. Existuje taky radioaktivita indukovaná, způsobená uměle ozářením, takže se může stát radioaktivním i tvůj mobil, původně neškodný.

Nemusí se nutně změnit. Záleží i na stupni radioktivity. Pokud je radioaktivní, tak lze jeho radioaktivitu změ­řit

Radioaktivita je projev nestability hmoty (atomu). Atomy s vyšším protonovým číslem jsou již tak velké, že se v přírodě vyskytují jen omezeně, protože se snaží snížit svoji hmotnost vyzařováním a rozpadem. Tento rozpad se děje podle fyzikálně známých rozpadových rovnic podle rozpadových konstant (pro každý prvek a izotop je jiná). Cílem hmoty je dosáhnout stabilního stavu, ovšem žádná hmota není 100% stabilní a podléhá rozpadu všechna, pouze některé izotopy jsou tak stabilní, že jejich rozpadové poločasy jsou extrémně dlouhé a považujeme je za stabilní. například nestabilní uran se za miliony let přeměňuje na stabilní olovo.

Chemické reakce nemají na radioaktivitu žádný vliv. například Pokud necháme Uran rozpustit v kyselině chlorovodíkové, získáme roztok chloridu uralnatého UCl2, můžeme získat vysušením tuto uranovou sůl a ta bude stejně radioaktivní jako byl původní uran. Pokud uran ze soli vytěsníme například sodíkem, získáme uran a ten bude opět radioaktivní. Chlorid sodný nebude radioaktivní. Ovšem není vyloučeno, že radioaktivita uranu fyzikálně nezmění atomy chloru – to se běžně v přírodě děje. nejhorší je interakce záření s živou hmotou (nemoc z ozáření).