Rakovina a její průběh

Určitě to není na juchání. Ono také záleží na průběhu. Ale že bych z toho byl histerický to ne .
Litovat nechci. Chtěl bych se uzdravit ale to nejde – nikdo to neumí!!
Takže se nedivte že některé strasti zde prezentované mně připadají jako prkotiny. Jak by se mnou měli ostatní mluvit jako s každým jiným. !!!!

Každý to prožívá a cítí jinak. Litovat většinou nemá smysl. Nejlepší je pokud možno být se svými blízkými, kteří jsou takto nemocní, co nejvíce v kontaktu. To jim většinou honě pomůže. I věci o smrti je třeba vyslechnout a alespoň přislíbit přání.
Znám několik lidí, kteří prodělali rakovinu, a i přes velmi vážné onemocnění se vyléčili. Dodnes žijí spokojeným životem a je to třeba dvacet let. Naopak někteří to ukončí velmi brzy. U známého, od nás, je to spolužák dcery, zjistili rakovinu asi před 14 dny, okamžitě nasadili léčbu a v nedělui zemřel ve věku 30-ti let. V sobotu má pohřeb.
Nechtěl jsem se dotknout a přinášet černé myšlenky, ale taková je realita.

Moje kamarádka měla rakovinu, zničeho nic jí začal tik v prstech a ztratila v ní hybnost, doktoři nevěděli co s tím a potom zjistili, že má rakovinu.
Když jsem za ní chodila na onko, tak vtipkovala a učila se, aby dohnala zameškanou látku, měla plány do budoucna, takže jsem s tím neměla problém, ale nakonec se její stav zhoršil a ona umřela. Paradoxně to nejhorší bylo s její rodinou, protože to nečekali, přece jen jí bylo 18let.
Takže toto je moje zkušenost, kamarádka byla veselá, ale utěšovat se musela její rodina..