Říká se, že láska je slepá. Co je potom rozum (taktéž stojící o samotě)?

Někteří mají i rozum zaslepený.

Láska je slepá, někdy i hluchá.

Podobná otázka zde již byla.

Jde o rozpor mezi citem a rozumem.. Spíš bych řekla, že jde o zamilovanost, takže city oslabí rozum. Zamilovaný jedná často nerozvážně, bezmyšlenkovitě atd. Nevidí, neslyší, toleruje určité nedostatky, jako by sio nasadil růžové brýle …

Slepá láska vidí jen vnější krásu, ale uniká jí ta vnitřní, která je často důležitější. Jindy přeskočí jiskra, je to zřejmě osud.

Zamilovanost někdy zanikne, jindy přejde v lásku.

Už jsem několikrát zmiňovala staroindickou definici lásky, kterou pvažuji za pravdivou. Kdysi jsem ji našla a uložila.

„Z náklonnosti duše se rodí přátelství, z náklonnosti rozumu úcta, z náklonnosti těla vzniká žádostivost. Spojením všech tří náklonností vzniká láska.“

Ale je pravda,. že volba partnera někdy působí pro druhé záhadně, nikdo neví, že jde opravdu o hloubku citu.,. o hodnoty,. které se nacházejí v tom druhém.

Bohužel, často jde i o zištnost, ale to je jiná skutečnost. Zde tzv.. „láska“ je falešná.

Upravil/a: annas

Láska nemá ohledy, proto se říká mladé a hloupé.

Rozum je samozřejmě naopak necitlivý. Příliš racionální a ovládaný měřitelnými daty než, aby projevoval větší než malé množství empatie 🙂 Je ale zbytečné hledat rozdíl mezi srdcem a rozumem, v obou případech jedná mozek, v prvním případě je ale ovládnut hormonálním boostem, který jej povzbuzuje k rozmnožování, v druhém případě nikoliv 🙂

Upravil/a: anonym

Ono je to asi tak, jak praví François-René de Chateaubriand:
„V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu.“ 🙂