„Se smrtí smířit nejde se.“ Opravdu si to myslíte?

No, to je otázka za 100 euro. Věřím ale, že existovali lidé, kterým smrt byla vysvobozením a ještě více lidí, kterým to bylo v podstatě jedno. Život nemohoucího člověka je krutý.

Sú oveľa horšie veci, s ktorými je ťažko sa zmieriť, smrť je súčasť života, pre pozostalých kus ťažkých, a smutných chvíľ, a nie každý sa s tým rovnako vyrovnáva, ale vždy to preboli, a život ide ďalej,chceme či nechceme

Ale jde. Znal jsem několik lidí, kteří se dokázali s tím že brzy zemřou smířit, Uzavřeli celý svůj život, včetně věcí majetkových, a dá se říct, že zemřeli s čistým štítem a v pokoji.

Souhlasím s ostatními odpovídajícími.
Někteří sice vědomí smrti nesou těžce, nedokáží se vyrovnat s pouhou myšlenkou na smrt, ale víc je takových, kteří jsou smířiliví, řekl bych až odevzdaní. I když vlastní smrti se bojí skoro každý. Protože každý má strach z neznámého a my nevíme, co bude po smrti. To nás děsí.
Jinak smrt špatná není a pro některé je i vysvobozením. Úmírání a její různé způsoby už jsou horší než smrt samotná.

Upravil/a: Gonfaloniér

Záleží na tom, s čí smrtí.
Se svou to lze, se smrtí někoho blízkého se někdo smiřuje velmi, velmi těžko.
Někdo lehce a někdo citlivý to vnímá hodně dlouho a někdy to nebere konce.