Souhlasili by jste s adopcí dětí pro lesbičky nebo gaye?

s adopcí souhlasím

Ani jednou z predpísaných odpovedí nemožno jednoznačne odpovedať
nie je mi to jedno, nechtěl bych být takto adoptován, jsem zásadně proti, – takto jednoznačne môže povedať len človek, ktorý nechápe potreby druhého
rozhodnúť jednoznačne ano/nie treba s rozmyslom v akých podmienkach by dieťa malo vyrastať, sú adoptívní rodičia schopní nahradiť rodičov oboch pohlaví, ako by dokázali vychovať dieťa vo všeobecnom vzťahu k obom pohlaviam.
Môj názor, radšej správna a dobrá výchova a starosť o dieťa jednopohlavnými rodičmi, než násilie páchané na dieťati v „riadnom“, ale neschopnom, dvojpohlavnom manželstve.
Alibistická výhovorka:Chýba tu možnosť iného vyjadrenia (5 odpovedí).

Doplňuji:
Táto otázka i odpovede totiž nie sú tak jednoznačne ako sa navonok zdá.
Práve preto bolo treba dať možnosť inej odpovede.
V tomto prípade bude anketa výrazne zkreslená.
PS.
nerobte anketu ako politik so žiaducím vysledokm,
robte ju s prvkami logiky, matematiky a v prvom rade vzťahu človeka k človeku

Upravil/a: led

nechtěl bych být takto adoptován

příroda ví nejlépe, proč dítě zplodí muž a žena. Nesouhlasím, kvůli těch dětí.. je to hóódně nepřirozené ,(

s adopcí nesouhlasím

jsem zásadně proti

Mám s tímto novodobým fenoménem také zkušenosti. Nikdo se totiž obvykle nezabývá tím, v čem budou vyrůstat ty děti a jaké to pro ně bude mít následky. Dětský kolektiv dokáže být velmi krutý, sousedé, i paní učitelky ve školce, škole, každá jinakost se trestá. Ať si říká kdo chce co chce, ty děti tím trpí. Vím to. Znám dost připadů psychosomatických onemocnění, psychických poruch (příjem potravy, „ztráta“ řeči, sebepoškozování…), které jsou následkem toho, že děti vyrůstají v neůplné, natož pak „jiné“ rodině. Ty děti to tak prostě nechtějí. Stále v nich je přirozený pocit, že chtějí žít jako ostatní, trápí je, když se jim někdo směje a dívá se na ně skrz prsty, nechtějí vybočovat – ale začlenit se do kolektivu – oni na tu samostanost ještě nemají, potřebují skupinu. Je to totiž správné pro vývoj dítěte a rozvoj jeho osobnosti. Být odmala ponižován nebo brán jako ten co má dva taťky teplouše, to na přirozeném sebevědomí nepřidá. A to si ti „rodiče“ neuvědomují – takže z toho vyplývá, že jim jde jen o sebe.

S homosexuální komunitou mám bohaté zkušenosti a jako člověk je nemusím. Jesti je budu hodnotit v průměru, jsou velmi promiskuitní, často dávají přednost povrchním, krátkodobým vztahům – vychází to také z toho, že klasický model manželství, který i ty jeho největší odpůrce přece jen „nutí“ k nějaké „povinnosti“, oni nemají. Vše je o navazování vztahů, daleko složitějším hledání partnera a neustálém boji se společností v tom, aby „obhájili“ své zaměření. Proto jdou tolika lidem „na nervy“ tím, jak jsou „jinakost“ rádi dávají na odiv. Nikdo jim to nebere, je to jejich věc, ale proč cpát svou sexualitu každému pod nos. Je to přece jejich intimní věc. Ale to by je nebavilo, protože exhibicionismus a extroverze k této komunitě patří. Jakmile je na člověka pohlíženo jako na „jiného“, má dvě možnosti – buď se stáhne nebo začne ještě víc provokovat. Pokud jste „průměr, běžný heterosexuál“, nikdo si vás tolik všímat nebude a máte dost „prostoru“ na „rozvíjení“ svých jinakostí – ať se stanete třeba sadistickým vrahem.
Jako žena jsem proti adopci dětí homosexuály z prostého důvodu, že rodiče jsou a budou vždycky jenom máma a táta. Jinak to nejde a nikdy nepůjde. (Nehovořím pochopitelně o zvrácenosti dnešních genetických vymožeností v tomto „oboru“.)

Není to jen o homosexuálech, ale každý, kdo má nějak švihlé rodiče to rozhodně nemá v dětství jednoduché. A dítě skutečně vnímá jinak, než dospělý životem protřelý otrkanec.

s adopcí souhlasím

Tradiční křesťanský model rodiny je v našich dobách dávno nefukční a překonaný.
Ženy jsou zpravidla soběstačné a nezávislé na příjmu muže a homosexualita
se dávno nepokládá oprávněně za nemoc nebo dokonce úchylku. Toto je dokonce uzákoněno.
Sexuální orientace je vrozená záležitost a výchovou ji nelze změnit. Dnes mnoho hetero-samoživitelek vychovává své děti v podstatě bez otce za pomoci babiček a přesto, že chybí v takových rodinách mužský příklad, nikdo nepředpokládá, že by takové svobodné nebo rozvedené matky vychovaly své děti k homosexualitě, když v rodině chybí otec. To totiž nelze.
Když dvě lesbické ženy chtějí potomka, mají mnohem víc možností, jak si dítě „opatřit“ než-li homosexuální muži.
Naše společnost je poměrně tolerantní, ale stále ještě je mezi konzervativci mnoho takových, kteří adopce nebo umělé oplodnění homosexuálních párů odsuzují. Pokud se rozhodnou netradiční páry dítě adoptovat, jistě k tomu dospěly po zralé úvaze. Ústavní výchova dětí určitě není lepší než individuální výchova v jakékémkoliv prostředí, ve kterém je dítě milováno a zpravidla i lépe hmotně zajištěno.
V Čechách panuje často odsuzování a kritika každé odlišnosti, mnohdy
bez racionálních důvodů a argumentace.
Před několika lety u mne pobývaly dvě ženy z USA se dvěmi dcerami. Byla jsem
v té době zapojena do projektu Servus servis, jehož princip spočívá v tom,
že členové této organizace cestují po světě a přespávají 1–2 noci u jiných členů zdarma, pouze za symbolickou pomoc v domácnosti, hospodářství ap. a nějaký ten suvenýr. Tyto dvě ženy cestovaly po Evropě i se svými dcerami ve věku 14–15 let. Na pohled úplně „normální“ ženy- kamarádky s děvčaty. Při jednom večerním posezení se dámy rozhovořily o tom, že jsou lesbický pár a každá má
z předešlých lesbických vztahů dceru z umělého (legálně) oplodnění. Protože ani homosexuální vztahy nemusí být trvalé (i když promiskuita a střídání partnerů je v této komunitě mnohem nižší než u hetero-svazků) došlo u nich k „rozvodu“
a každá zůstala sama s dítětem. Později se seznámily spolu a začaly žít společně i se svými dcerami z předešlých vztahů . Já jsem s tímto „přiznáním“ neměla žádný problém, obě ženy byly velmi vzdělané, příjemné a dcery vychované tak, že bych každé ženě přála takové potomky. a navíc- obě dívky byly ve věku, kdy už bylo patrné, že z nich lesby nebudou a otevřeně jsme na toto téma všechny hovořily. Moje dcera dostala touto cestou praktické poučení bez dlouhého vysvětlování a myslím si, že v dalším životě nemá s podobnými vztahy a svazky problém.
Jak patrno, v USA jsou mnohem dále, ale to je otázka vývoje společnosti, demokratických tradic a určitém stupni humanismu. Myslím si ale, že i u nás bude vývoj kráčet tímto směrem. Doufám!

s adopcí souhlasím

Podle mého názoru by to nebyl zas tak špatný nápad. Dítěti by se dostávalo větší lásky, než v dětském domově, bude mít prostě svůj domov. A že ho budou vychovávat dva taťkové nebo dvě maminky? Pořád lepší, než jedna teta/strejda v děcáku.
Argument, že by bylo dítě terčem posměchu – no když je z dědáku, tak se mu děti také mohou smát. Takže je to asi jedno.
Koneckonců vím, že řada homosexuálních párů ani dítě nechce.

nechtěl bych být takto adoptován

Opravdu tu chybí kategorie „jiná možnost“.
Bezpochyby platí, že prostředí a rodiče (ikdyž náhradní) velkou měrou ovlivňují mentalitu, návyky a budoucí život dítěte.
Optimální je samozřejmě pár s heterosexuální orientací, kde je správně zastoupen mužský i ženský element rodičovství. Dá se ale také souhlasit s tím, že než nefunkční rodina, kde jeden z rodičů selhává a neplní svou funkci (a nedej bože, když s tím mají potíže oba), tak je lepší takovýto jednopohlavní pár.
Stěží ale jde tvrdit, že jeho výchova nebude postrádat schopnosti a vliv scházejícího pohlaví.
Vlastně mi kategorie ankety, kterou jsem vybrala, sedí stoprocentně. Uznávám sice, že než ještě řada horších možností, je adopce jednopohlavními páry vhodnější, ale jsem ráda, že jsem vyrůstala v úplné rodině.
Ve svém životě jsem poznala dva lesbické páry a nemohu říci, že pro jejich orientaci mám to správné pochopení. Dokázala jsem pochopit, oč u nich jde, ale role muže, kterou se vždy v takovém páru jedna z žen snaží zastupovat, je v takovém pojetí nepřirozená.
Můžete mi vysvětlovat, že to je normální. Připadá mi to „normální“ stejně jako nemoc. Ta je přece také „nornální“ a člověk se z ní za nějakou dobu vyléčí. Problém je u psychických a vrozených nemocí a jako něco takového mi připadá homosexualita. Tyhle lidi neodsuzuji. Je mi líto, že mají život ochuzen o něco, co mohou jiní vnímat a prožívat plněji.
Doplňuji:
Budu-li o takovéto adopci uvažovat v rámci jejího přínosu pro adoptované dítě, tak už se dostávám do kategorie volit jedno z menších zel. Nevybírám možnost, která je pro toto dítě nejlepší.
A nad tím je třeba se pořádně zamyslet. Každopádně není nad plně funkční rodinu. Bývalá kolegyně adoptovala asi šestiletého chlapce a když jsem viděla starostlivost, s jakou ho oba adoptivní rodiče vychovávají, tak jsem toho názoru, že takto nefunguje ani řada pokrevních – normálních rodin. Jednalo se o hyperaktivní dítě. Letos bude maturovat na gymnáziu. Studium zvádal maximálně se dvěma dvojkami na vysvědčení. Takováhle adopce určitě smysl má.

Upravil/a: anonym

s adopcí souhlasím

1. Rozhodný je zákon a ten logicky preferuje zájem dětí, předsudky společnosti jsou druhořadé a iracionální.

(Podobně by dopadly daně a přitom by se bez nich stát zhroutil, i proto jsou vyjmenovaná témata taxativně vyňata ze Zákonu o referendu).

2. Zásady ankety (jež má celkem 6 možností), vždy pro objektivitu vyžaduje variantu „Jiná odpověď, jaká“. Jinak je to diktát, manipulace a bulvární praktiky podsouvání cílených postojů.
3. I přes velikonoční prázdniny platí zákaz školního opisování – viz zdroj:

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/povolili-byste-adopci-deti-homosexualum

s adopcí nesouhlasím

nechtěl bych být takto adoptován

s adopcí nesouhlasím

s adopcí souhlasím

Doplňuji:
Nevadí mi to, určitě by se tímto dítě nemělo moc ovlivňovat, ale od toho jsou zde předadopční testy, tímto by se také dalo zjistit, jestli to jsou dva buzíci, nebo dva muži, kteří hold jsou gayové :) určitě každý pochopí mezi těmito dvěma páry rozdíl.

Upravil/a: huxa

jsem zásadně proti

s adopcí nesouhlasím

Doplňuji:
Já jsem toho názoru, že jsou to taky jen lidi a neměli by být nějak kvůli toho diskriminováni. Ostatně to beru tak, co kdyby se to stalo mě ? Taky bych chtěla děti. Ale kazit dětství dětem jen proto, že prostě chci děti, to bych asi neudělala. Vůbec bych se nedivila, kdyby se se mnou v pubertě přestalo bavit, protože má dvě mámy. Víme všichni jak to puboši berou. Zas na druhou stranu, pokud to dovolíme teď, tak za nějakou dobu už to bude úplně normální a dětem se nikdo posmívat nebude.

Upravil/a: chachar1922

s adopcí souhlasím

Jsem Lesbička a nestydím se za to a jak někdo říka že strídame pouze sexualni partnery … tak to není pravda už asi 5 let mam stalou pritelkyni a jsme rodina .. a chteli bychod mit spolu deti … víme ze je tezke diteti vysvetlit ze ma dve maminky ale myslím si že hlavni je ze toho prcka mame radi ..a budeme se o nej starat jak nejlépe dovede a dame mu vsechno co by dostal v normální heterosexualní rodine … :) myslím si ze to není o tom jestli jsou to dve zeny nebo dva muzu , nebo muz a zena … hlavní je aby to male melo zazemí , vychovaní a vzdelaní .. :) a nezalezi na tom ze kdyz jeho maminky jsou lesbičky ze on musí být lesbicka/gey… je zcela na nem jak se k zivotu postaví ..a jde i o to jak ho vychovají .. myslím si ze svemu díteti reknu … je mi jedno zda jsi hetero nebo homosexualní … porad te mam rada protoze jsi muj syn/dcera … a dam mu lásku kterou potrebuje … dnesní spolecnost se stavi k homosexualite jako k vyvrhelum spolecnosti a nepochopilenemu chovaní …ale co na tom proste priroda chtela aby se nekomu líbili muži … a nekomu zase ženy …Jsem Lesbička a netajím se za to ..a jestli mi nekdo neco rika kvuli me orientaci tak se jen zhluboka nadechnu a myslím si svoje .. nikdo neni dokonalý … ale radsi budu s tím s kym je mi krásne než mít radoby manžela a podvadět ho, at uz s muzem ci zenou … jsem hrdá na to Jaka jsem … :) a budu ucit sve deti byt takovými jaci chteji byt oni .. :) a ne jake je chce dnesní spolecnost .. :) to je muj nazor :)