Avatar uživatele
cappuccino

Stalo se vám někdy, že jste si zapomněli něco důležitého zabalit na cestu? Jak jste to pak vyřešili?

Ja jsem jednou odjela na tyden bez notebooku. Zustal lezet v predsini. Ale prezila jsem s vypujcenym. Od te doby mam ulozene u tel. cisel i e-mailove adresy. Clovek nikdy nevi......

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? Drap, Savier před 141 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Drap

Stalo, aniž bych to tušil. Při cestě do tehdejšího NDR jsem nedopatřením zapomněl řidičák a všechny doklady od auta doma. V Německu při bídném značení jsem udělal kopanec, hned jsem se vrátil, ale oni mne od někud viděli a už tam byli. Dlouho jsem se vymlouval bez znalosti němčiny. Pořád chtěli doklady a stále jsem tvrdil, že nerozumím. Manželka se rozčilovala, ať jim to dám, protože už to trvalo dost dlouho. Nakonec pochopili, že narazili na blbce, s kterým se nedomluví. Nestala se žádná škoda, tak to nervově nezvládli, mávli rukou a ať jedu. Tomu jsem porozuměl a hned odjel. Vše bylo tedy v pořádku. Ještě jsem tam jezdil asi 14 dní a po návratu domů jsem zjistil, že všechny doklady včetně řidičáku mám na botníku. Neřešil jsem to sice nijak, ale dopadlo to dobře. Kdybych tam neměl doklady, bylo by to zřejmě hodně nepříjemné.

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
zjentek

Nestalo. Ale ty můžeš hovořit o obrovském štěstí. Protože jeden z Murphyho zákonů říká- když si doma v předsíni zapomeneš notes a podobné, vykradou ti byt 😃

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
quentos

Přijde na to, jak „důležitého“. Cestuju často, takže ano, stát se to muselo. Několikrát jsem si zapomněl zubní kartáček. To jsem vyřešil tak, že jsem si koupil nový v cíli.
Jednou jsem si zapomněl před odletem do ciziny mobil. To byl kolosální průšvih, bez něj bych se tam neorientoval. Dopadlo to nakonec tak, že mě po návratu pro něj domů rozbolela hlava natolik, že jsem nikam neodletěl. Asi to tak mělo být, před tou cestou hrálo proti mně snad všechno, tohle byla jen třešnička na dortu. (Akce, na kterou jsem tam tehdy chtěl letět, se po pěti letech opakovala letos, což jsem tehdy netušil. Takže jsem si ji užil dvojnásob a zpětně si uvědomil, proč „vyšší moc“ způsobila, že jsem tehdy neodletěl. Musel jsem ze života eliminovat jednu nežádoucí osobu…)
Dodnes mám však v paměti jedno zajímavé zapomenutí nikoli svoje, ale maminčino: jeli jsme tehdy na dovolenou k moři, a až v cíli maminka zjistila, že nechala doma nový kostýmek. Doslova to oplakala, naštěstí delegáti slíbili, že jí ho přivezou. Užila si ho poslední den…

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek