Štítíte se mořských rostlin/řas, chození bosýma nohama v blátě atd.? Je to nějaký druh fobie?

mohla by to být tyto fobie :
Mysofobie – strach ze špíny a parazitů
Myzofobie – chorobný strach před špínou, nákazou nebo znečištěním Pantofobie – chorobný strach ze všeho
viz článek :
http://ivet-k.blog.cz/0703/dru­hy-fobie
já se štítím pouze pavouků těch velkých chlupatých a to je Arachnofobie

Myslím že to snad aní není fobie, ale je to hodně nepříjemné. Důvod je člověk nevidí do čeho šlape a co se ho to vlastně dotkne.
Pokud by to bahno i rosliny byly na břehu tak to pomalu ani nikomu nepřijde, ale jak je to pod vodou . . . . .

Mezi klasickými fóbiemi jsem to ani nenašla. Může to být kombinace několika zoofobií plus ta ze špíny, o které píše Briketka10.
Ale fóbie je neopodstatněný strach, kterého se chceme zbavit. Tohle, co popisuješ je vcelku běžný, nepříjemný pocit, který má jistě hodně lidí. Nezabývá se jím nějak mimo vodu, nevyvolává v nich stres, paniku až úzkost už při pomyšlení, před tím, než probíhá. Já se taky štítím slizské ryby a hnusného bláta a proto do takových vod diokých nelezu (ještě tak tam, kde je kamení – a stejně ve vodní obuvi, bahnité dno nemusím). Rozumím ti, je to fujtajbl, kdysi jsem šlápla u břehu na žábu, která navíc hned „spustila“ divoký alarm a bylo mi pěkně šoufl. ☹

Jako vesnický kluk jsem se přímo vyžíval spolu s ostatními v chození bosky. Dokonce jsme hnedle zjara doma škemrali, jestli už můžeme jít ven bosi )) No a chození v blátě, rose, potoku bylo tím nejpříjemnějším co znám a vydrželo mně to dodnes!
Ve tvém případě se asi bude jednat jen o strach z neznámého, „odporného“ a možná je to důsledek přehnané rodičovské péče v dětství..