Stydíte se někdy za své pocity ?

Už ne,ale kdysi jsem s tím měla velký problém.Trpěla jsem nízkým sebevědomím a bála se projevit,stát si za svým názorem apod. Nelhala jsem,ale pokud můj názor chtěl někdo „překřičet“,ztichla jsem jako myška a nebylo mi dobře.
Život mě pak naučil se bránit a nebát se. Byly to tvrdé lekce,některé se mi vícekrát opakovaly,něž jsem se to konečně naučila. Ale stálo to za to! Dnes už vůbec nevnímám,co si kdo pomyslí,opravdu mi tj.srdečně jedno. Samozřejmě pokud nikomu neublížím,ale to vůbec nemám zapotřebí. Nejsem arogantní,jen se netrápím pocity druhých,protože vím,že se nesnažím nikomu ublížit. Je to jen na nich,jak se s mou upřímností vyrovnají…:-)

ne, říkám pravdu a tou snad nikomu neubližuji..
nechci ublížit..

Ne, a nemyslím ani že bych měl

Nie, niekedy treba zraziť „hrebienok namyslenosti a márnotratnosti“
ináč sa snažím veľmi neublížiť, ale pravda ostane pravdou, aj keď je odetá do kvetnatých rečí.

ano. a myslím že určitě nejsem sama

mě na mě hrozně štve,že vzdy vyjadruji sve pocity a nenapadne mě,ze tim muzu ublizit.kdyz ja az je vyjadrim nahlas,tak pak se mi teprve dari veci videt i z pohledu druheho.ted se snazim mlcet a premyslet,ale trva mi to moc dlouho a partner se trapi.tak je lepsi to rict hned a spolecne si to ujasnit.radeji prijmu bolest uprimnosti,nez aby jsme okolo sebe nekolik dni chodili a nikdo nerekl,co jej trapi.

Ano. Jsem cholerik a stává se mi že mě ani nenapadne přemýšlet jaký dopad má to co ze sebe „vybleju“ takže za některé úlety se stydím už desítky let. O to víc se snažím přemýšlet než něco ze sebe vysypu. Někdy je to úmorná práce, když se ve mně mydlí negativní emoce…i když nechci nikomu ublížit a také nechci chodit kolem horké kaše.
Pomáhá mi když se snažím předvídat. Třeba počkat až budu o věci vědět víc, nebo si udělat v klidu svůj názor jak se vyrovnat s některými vnějšími vlivy které ve mně spouštějí negativní emoce..třeba žárlivost.
Jednou mi šéf do telefonu řekl že jsem ho podrazila a já jsem mu vpálila všechno co mě štvalo za celou dobu, asi deset let, co se známe 🙂 ani jsem ho nepustila ke slovu. Pak jsem mu napsala email kde jsem se omluvila a dodala že osočit střelce (znamení zvěrokruhu) z nějaké podlosti je jistá sebevražda.
Střelec si hrozně zakládá na své morálnosti. A protože nemusí ani mířit aby se trefil do citlivého, je to od něj dost bolestivé. Naštěstí střelec takhle vystartuje jen v sebeobraně 🙂
Takže ano, těžko bych se zbavila špatných pocitů, mám to v povaze, tak se mi to nevyplatí uspěchávat.