Také na Vás občas „přijde“ vzpomínkový optimismus?

Ano, často. Dobře už bylo, to je bez pochyb. Jsem si jist, že je nejvyšší čas zamyslet se nad nastavením společenských podmínek vývoje v kontextu se zaváděním kdejakých novot. Naše v zásadě komediantské společenství by na tomto poli mělo vážně zbystřit ve smyslu zodpovědného přístupu k budoucnosti, jinak je s námi amen. Amen.

Samozřejmě že si občas vzpomenu, třeba na prázdniny u babi, jak jsem chodil s dědou pást kozy a ovce, nebo jsem s babi chodil k sedlákovi, který měl pár soukromých polí a babky mu chodily pomáhat s vybíráním brambor (chodily za čertem a sbíraly do obloučníku, pak sypaly do pytlů), já jsem jezdil se sedlákem na bryčce (občas mi i dovolil řídit koně, nebo střílet z poplašňáku, který na bryčce vozil), nebo jsem se motal mezi babkami, když stavěly mandele. Pak jsem se vozil na žebřiňáku, když se obilí sváželo. Ale s tím teplem v létě bych to tak neviděl, dnes je daleko větší horko. Sníh byl stejný, ale bylo ho více, protože zima vydržela delší dobu než dnes,

Spomienkový optimizmus nás udrží viacej v „kondičke“ aj pri „zdravom rozume“, než spomienkový nadčasový pesimizmus, kú ktorému sa veľa ľudí upriamuje.

Ja osobne som „večný optimista“ (v jednotnom pomenovaní vo všetkých 180-tych rodoch)

Upravil/a: led