Ten, kdo dává, je hloupý?

Přísloví: „Hloupý“ kdo dává, hloupější kdo nebere- je spíše pro ty, kteří odmítají si vzít od člověka nabízený dar. Když už vám dárce něco dává, tak je rozumné se daru nebránit a přijmout jej. 🙂

Samozřejmě, že v přísoví je veká nadsázka. Osobně myslí že i dnes by jsme se měli učit jak dávat a na druhéstaně i přijímat dárky a různé drobnosti. Nejlepší je, když mohu někomu něco dát a přitom máme radost oba. Cena v takovém případě pozbývá významu. I bezcená věc může udělat někoho šťastným a vykouzlit mu úsměv na tváři. Špatný příklad se mi těžce hledá. Snad prezidentUkrajiny, slyšíme jen dávejte, dávejte, ode mne nic nedostanete. A už pomalu začněte šetřit na obnovu mé země.

Upravil/a: Drap

Jak komu. Člověk by měl myslet hlavně na své nejbližší a podle mě je hloupé něco dát úplně cizím lidem. Rodina má přednost. A blbost je rozhazovat peníze a dávat druhým zbytečnosti, které nepotěší.

Ten, kdo dává, ten i dostává. Kdo nedává, ten ani nedostává a je hloupý. Takže přísloví je překopané naopak.

Pomalu, hodně pomalu:

1. Na světě je spousta lidí, co žije v představě, že je něco zadarmo. Většinou jsou to lehkoživky, které nikdy nic pořádného nedělaly. A pak lidé, co obcházejí slevy (hlavně důchodci). Namísto, aby se starali, jak na to, co potřebují, nebo chtějí, peníze měli, tak věnují moře času na to, jak ušetřit korunu. Kdyby stejné množství času a energie věnovali čemukoli smysluplnému, tak ty peníze mají. A ne, nejsou to většinou chcípáci před smrtí, jsou to lidé, kteří by si klidně mohli, považují-li svůj důchod za malý, najít nějakou brigádu k tomu. Třeba.
2. Byli, jsou a budou lidé, kteří potřebují nějakou pomoc. Někdy je to i pomoc finanční – protože třeba jsou nějak indisponováni, třeba tělesně, a aby tu indisposici vyvážili intelektem, tak na to jim není dáno.
3. Byli, jsou a budou lidé, co se ostatní snaží přesvědčit, že potřebují finanční pomoc. Faktem ale je, že finanční pomoc nepotřebují – potřebují pomoc jinou: tu by pomohl výprask holí / metlou, tu nějaká „donucovací pracovna“, ale většinou by bohatě postačilo, kdyby toho naivního blba, co jim ty peníze prostě dá, nenašli. On jim tím škodí, totiž, umožňuje jim setrvávat v komfortní zóně, a tím v začarovaném kru­hu.
4. Když jsou někde lidé, kteří finanční pomoc potřebují, najde se ještě více lidí, co se na tom přiživí. Takže, často, z příspěvku Kč 100.00 jde na charitoše Kč 10.00. Nebo i Kč 1.00. Nebo i méně.

Tak si to nějak přeberte sami, jestli „ten, kdo dává, je hloupý“, nebo není. Nemusí být, ale velmi často je.

Ten, kdo dává, je „chytrý“ i když to netuší a dává nezištně. Protože kdo dává, také dostává. Je tedy i „umění“ přijímat/brát. Proč bránit někomu v tom, aby byl též obdarováván ;D
viz. marci1

Rozbor toho, jak se pozná houpý, je v odkazu. O dávání jsem tam nic nenašel. Osobně si myslím, že obdarovávání může dávat větší radost obdarovávatelovi, než obdarovanému, u kterého při darování vznikají rozpaky a pocity zadluženosti.

Zdroj: https://g.cz/6-indicii-podle-kterych-poznate-ze-jste-hloupi/

Ne, hloupí jsou ti, již zneužijí upřímného daru (pomocné ruky, chceš-li), anebo si ho krutě neváží. Zejména pak daru darovaného upřímně/od srdce/s láskou. A tací nejsou jen hloupí. Expresivně jsou to svině.

Df, to mně teda prosraď, jak nedostatek souvisí s hloupostí. (IMHO může být sobec třeba i chytrý, ale nic nemění, že bude sobec.)

Zadarmo ani kure nehrabe.