To chce člověk tak moc, když chce mít někoho UPŘÍMNĚ rád?

No, pravda je, že v době, kdys měl více jak dvojnásobné množství vlasů to jde mnohem snadněji, ale i tak. Nevidím problém v tom, když chceš mít někoho upřímně rád. Ten začne teprve, kdybys to chtěl OPAČNÝM směrem. ;) :)

Zvláštní na to je, že i když tě to potká, tak zpravidla jde o někoho, jehož „upřímně rád“ máš totálně na háku, nevšiml sis? ;)

Dnes již vím, že je to PROKLETÍ sesílané na všechny dobré muže samotnou Její Excelencí, velvyslankyní PEKLA. Libuje si ve tvém soužení, JJ, tak to JE! Přirozeně se k tomu nepřizná, ale až ji lapnu, tak se jí (30. dubna) na to zeptám. Pochopitelně dle osvědčených vytěžovacích postupů (viz Malleus maleficarum). ;) :D :D

Když mám někoho rád, tak mě v tom nikdo nebrání. A vůbec, to koho máš rád, po tom nikomu nic není, snad jen dotyčné „oběti“. Jestli máš ovšem na mysli neopětovanou lásku, nebo jen přátelství, tak to musíš přetrpět a čekat na vyprchání.
Jiné to je se zamilováním. Jak říká můj jeden známý: Je to pieruňstvo.

Proč moc, když máš někoho rád, je to jen tvoje věc. Když je to pak třeba vzájemné, je to jistě lepší.