Jak to bylo s Ukrajinci a Tatary podle Sienkiewicze?

Je třeba se vrátit do historie, jak se Tataři dostali do další části Evropy, i když někteří zde již žili. Ve 14. století je přesídlil litevský velkokníže, ochránce musilmů, do litevského města, které spravoval. Jeho bratranec Vladislav Jagello, litevský velkokníže a polský král, to několikrát opakoval a vznikaly tak tatarské vesnice na území Polska i Běloruska.

Přesídlencům do Polska se říkalo se Lipkové. Odvozené od tureckého názvu pro Litvu. Spousta z nich se přizpůsobila a přijala v Polsku křesťanskou kulturu i náboženství

Henryk Sienkiewiclz byl po otci Tatar, jehož předci se dostali do Litvy v 16. a 17. století.

„Tataři nebyli pouze vojenskými spojenci Poláků hlavně v bojích s Řádem německých rytířů, ale také jejich výraznými protivníky (krymští Tataři) při povstáních na Ukrajině.“

Podrobnosti v článku " Tataři mezi námi"
http://www.de­mokratickystred­.cz/tatari-mezi-nami/

Upravil/a: annas

Možná ti uniklo, že v té době bylo „střídání kamarádů“ na denním pořádku (ostatně i v současnosti to není nic podivného). Například uherští králové běžně najímali Kumány (turkotatarské etnikum), které jinak Uhry plenilo (byli to kočovníci). Ostatně – košlile je vždy blíže, než kabát a účel světí prostředky.

Známe ještě podivnější spojenectví – např. ve 30tileté válce válčila katolická Francie spolu s protestanty proti katolickým Habsburkům nebo 2. světová válka – konzervativec Churchill se spojil s komunistou Stalinem atd. atd. :)

Diela Henryka Sienkiewicza okrem silného vlasteneckého nacionalizmu sú poznamenané aj vtedajšou šľachtickou národovskou politikou Poľského sejmu voči svojim susedom.
V časoch udalostí opisovaných v jeho kozáckych románov Ukrajinskí kozáci pôsobili ako nárazník medzi Europskymi štátmi (zvlášť Poľskom a Uhorskom) a Tatárskymi nájazdníkmi. Poľská šľachta zaberala aj polia ukrajinských kozákov zo západu, rovnako „vyberaním poplatku“ Tatárski cháni ožobračovali ukrajinský ľud.
Z dôvodov oslabovania nepriateľa Tatári používali politiku stáročí , platnú do dnešných čias „nepriateľ môjho nepriateľa je mojim priateľom“ a Poľsko bol jeden zo silných nepriateľov, tak poskytovaním svojich rýchlych jazdeckých jednotiek ukrajinským bojovníkom (aj za cenu odovzdania poľských zajatcov Tatárom) oslabovali Poľské kráľovstvo.