Odpoveď byla označena jako užitečná

bohužel city neumím dávat najevo příliš, akorát slovy. jako kluk nefňukám, spíše sem tam slza/y většinou když někdo zemře nebo se stane obětí bezpráví, párkrát i slzy vděčnosti když si uvědomím jakou má Bůh osobnost a co chystá

Upravil/a: postcd

Do kina opravdu moc nechodím, ale jsou filmy, které mě dojmou a u kterých roním slzy, ale vyloženě u nich nepláču. A jsem radši, když mě u toho nikdo nevidí.

Upravil/a: iceT

Já jsem dost měkota. Občas mi zvlhnou oči i při filmu, dokonce i při hudbě. Pohřby nenávidím, pokud to jde, vyhýbám se jim. Tak to by ukazovalo, že se za své city stydím.

My s Fanynkou do kina nechodíme – a už vůbec na starý film!
K čemu jsou ty filmy- já vylítnu do zahrady, rozhlídnu se, po tý robotě, uvědomím si tu rozmanitost života, ten čas, který zůstává, vzpomenu na zítra, na tu robotu a BULIM JAK BUVOL KU*VA!

Slzy nám do očí vžene třeba radost, úspěch – jsou to slzy radosti. Slzy mohou ikápnout i ze smutku či z dojetí, byť jde o skutečnou, jindy třeba o smyšlenou scénu v nějakém filmu nebo knize.

Na to, které filmy mě dojaly, jsem reagovala
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/placete-u-serialu

Stejně tak na mě působí, když slyším naši hymnu, hraje-li se u příležitosti různých vítězství, třeba sportovců, stejně tak některé melodie, třeba i operní, stačí jen kousek. To mně až naskočí husí kůže. Nebo některé Shakespearovy sonety … všechno záleží na náladě, občas i na tom, zda přivolávají vzpomínky z mládí …

Upravil/a: annas