Unikla mi nějaká tajná technika hašení?

Představte si zapadlou louku kousek na pokraji Prahy. Mezi dvěma listnatými lesy, nyní naprosto seschlými, všude popadané suché listí a spousta klacků atp. Žádní divoký les, jen stromořadí seschlých stromů. Dva mladíci si na kraji lesa (letní oblečení, malý baťůžek), na porostlé louce, rozdělali oheň. Ohniště v průměru půl metru, klacky na hromadě do 40–60 cm, přečnívající z „ohniště“ (to ani není ohraničeno) plynule do porostu louky – bez jakéhokoli předělu, zelená tráva pomalu trávená ohništěm. Plameny ční tak metr vysoko a vše se pěkně kymácí ve větru. Kolem všudy všeho dvě pet-lahve vody, možná jedině někde měli schovaný malý hasičák, ale pochybuji. Povídám, že je to odvaha rozdělat otevřený oheň pár metrů od suchého lesa (přímo za ohništěm navíc taková ta typicky hustá jehličnatá škola – seschlá, s ještě více dřevěným bordelem, než má okolní listnatý les). A mladík na mne: „Nebojte se, já byl ve skautu!“ To tedy jenom mne učili vytrhat trávu dva metry okolo ohniště? Nebo, že oheň by se měl rozdělávat na hlíně (ještě lépe kamení) ve vyhrabaném ďůlku? Bavíme se o nepřístupném místě, kam i hasiči by měli problém, nikde pumpa, … To je vážně takovýto oheň naprosto v klidu? Kolem si tam pobíhá malé dítě. Chápu, že se ten ohýnek zdá malý, ale že si tam ani nepřipraví hromadu hlíny, kterou by mohli oheň hned zahrabat … Z toho lesa nosí klacky, lámou je o koleno a hází do ohně – jak více prokázat, že ten les je hořlavý? Vážně by to takto dělal skaut?