R. U. R. patří mezi alegorické ((alegorie současnosti ve vzdálené budoucnosti) Čapkovo drama. Utopie přechází v antiutopii.

Převratné vynálezy ohrožují člověka. Strach o budoucnost lidstva – vynález člověka – robota ohrozí existenci lidstva – pesimistický obraz společnosti = antiutopie.

Utopické je fantastické líčení poměrů v pomyslné společnosti. Lidé věří, že je roboti nahradí v práci a že bude dobře. Jenže tato utopická myšlenka se zvrhne v antiutopii, když se roboti začnou vyvíjet a rozhodnou se zničit lidi, kteří je využívají. To se jim podaří, když všechny, až na jednoho, vyvraždí. Ten je svědkem rodícího se citu, lásky, která se probudí v dvojici nejdokonalejších robotů Primuse a Heleny – lidstvo je zachráněné – nový lidský cit, láska – idealistický humanistický závěr.

Utopie – antiutopie – idealistický humanistický závěr – lidstvo je zachráněné, protože existuje láska a cit.
–
Doplnění.

Totiž Čapek psal dílo jako utopické, ale z dnešního úhlu pohledu se jeví jako antiutopické.
Utopie je pozitivní – společnost bez zla, antiutopie obraz společnosti špatné.
Kontrast dobra a zla – utopie x antiutopie – dobro x zlo. Co vítězí?

Zásadní význam pro vývoj dispotického myšlení bylo dílo ruského spisovatele Jevgenije Ivanoviče Zamjatina. Ten mnohem dřív (1920), než Orwell vytvořil antiutopický obraz budoucího státu, v němž má rozhodující moc totalitní diktátor potlačující svobodu myšlení. Jenže byl v SSSR zakázaný, takže zůstal ve stínu Orwella.

Dá se říct, že pojem antiutopie se začal používat po pádu totaliního režimu, je aktuálním pojmem konce 20. a 21. století.

Podle magisterské diplomové práce Utopie a dystopie v dějinách myšlení
M. Pučalíková , MU, FF, katedra filozofie, 2007

Upravil/a: annas

Dobrý večer, přečtěte si ho a udělejte si názor sám – dá se totiž vykládat obojím způsobem.

Je pravda, že ono dílo je označováno tak i tak, ale já Čapka vnímám především jako předchůdce české sci-fi. Od typického pojetí utopie se liší hlavně náznakem toho sci. Původní utopie byly jenom naivními představami. U něj se široce projevuje především prvek varování a předvídavosti.

Já osobně to vnímám jako dílo antiutopické.