Uvědomujete si, že když někam cestujete, tak máte menší společenské postavení než usedlíci?

Nesouhlasím. Jsou země, kde je cizinec pořád ještě vážená osoba. Osobně jsme zažili, že nás majitel ubytování zavezl k autobusu, promluvil s řidičem a lidmi uvnitř a lidé starší než my, nás pouštěli sednout. Pro ně to byla čest, že nás mohli pustit. A kdybychom odmítli, že postojíme, urazili bychom je.

Není to tak, navíc když promluvíš domorodým jazykem, jsi “ jejich”, zvou tě, nalijí ti…:-) Netvrdím, že všude. Pokud má turista pocit, že svět je přátelský a vypadá jako na pohlednici, může být těžce zklamaný. Svět už není jako za dob Hanzelky a Zikmunda.

Neuvědomuju, společenské konvence příliš neřeším. Funguju na principu má dáti – dal – nedal a miluju trpný rod: on vykonal, ona nevykonala, on byl – tam a tam, spáchal tam – to a to. 🙂

Já bych to definoval jinak: společenské uspořádání, právní řád etc., v zahraničí odpovídá (nebo by alespoň odpovídat měl) tomu, aby byla spokojená většina místních, nikoli cizinci. Neplatí to ale absolutně, pozor na to: v turistických oblastech, a hlavně v těch, kde turistický průmysl živí většinu místních, se cizincům hodně přizpůsobují.

Ty můžeš jet do Egyptské arabské republiky a můžeš jet do Egyptské arabské republiky:

varianta prima: zajdeš do „Čedoku“ a koupíš si zájezd. Dojedeš na lotnisko, sedneš do samoletu, doletíš do „ahoj, já jsem Bloud – VelBloud“, tam vysedneš ze samoletu, před lotniskem tě bude čekat maršrutka / limousine / autobus (podle toho, co si objednáš, a kolik zaplatíš), a ta tě zaveze do obřího komplexu pro turisty. Tam budeš mít soukromou pláž, soukromý basen s mořskou vodou, desítky restaurací, barů, a jiných krámů, a když už tě přestane bavit se smažit na písku a slunci, tak pojedeš na vejlet: na čtyřkolce / v autě / maršrutkou někam, tam tě bude čekat česky hovořící průvodce, „Igor Vyhazovač“ zmrská dotěrné místní prodejce sedmiramennou kočkou, takže ty se, v klidu, podíváš, že pyramida je taky ze šutru, a že je v ní tma, a pak zase sedneš na ten / do toho existenční/ho gumokol/u a vrátíš se do toho „státu ve státě“. A až ti objednaný pobyt uplyne, tak tě, zase, stejným dopravním prostředkem dovezou na lotnisko, sedneš do letadla a vystoupíš v Brně / Mošnově / Ruzyni.

Varianta secunda: objednáš si letenku / jízdenku na vlak a lodní lístek / sedneš do auta a pojedeš několik tejdnů, až jednoho možná krásného, možná nekrásného, v každém případě horkého, dne překročíš hranici EAR. Vrhne se na tebe „faraonova pomsta“ #1: místní prodejci, kteří se ti budou snažit prodat Leintuch na hlavu, vodní dýmku, kožené sandály, sošku Sfingy, nebo třeba metrák kadidla, prostě: samé užitečné věci, pak se na tebe vrhne „faraonova pomsta“ #2: taxikáři, a pak skončíš někde v hotelu. A protože jsi nejel s cestovkou, tak to asi nebude hotel pro turisty, takže bude plný písku, bude v něm horko a můžeš počítat i s hmyzem – to víš, nemrzne tam. Pak tě čeká faraonova pomsta #3: posereš se z vody, a / nebo z jídla, protože jsou v tom jiné bakterie, než na které je tvá střevní mikroflóra zvyklá. Ale když tohle všecko nějak rozchodíš, a když tě tam nepřepadnou, nebo neoberou (ona EAR není až tak bezpečná země), když se třeba projedeš místním vlakem, zajdeš do čajovny, a tak vůbec, tak se budeš ty muset přizpůsobovat místním konvencím a zvykům, alespoň v té nejnutnější míře. Ale, zase, budeš mít neopakovatelné zážitky, to v komplexu pro turisty budeš mít stejné zážitky, jako když si zajdeš do wellness hotelu v Ostravě, akorát, že tam budou ti „Arabače“. 🙂

Tak ja si myslim, ze je tomu prave naopak! Host da vydelat hned nekolika lidem: v hotelu, v restauraci, plati za dopravu, plati vstupne, koupi si nejaky suvenyr, zajima se o okoli.
A uprimne receno by me ani nenapadlo premyslet o spolecenskem postaveni turisty nebo mistniho obyvatele.