Už jste se při hře ,,Člověče, nezlob se" někdy nezlobili?

Ano, ale jen párkrát. Jsem soutěživá a prohru nemám v oblibě 🙂 Ale že bych se u toho někdy přímo vytočila, to zase ne. Stále je to jen HRA 🙂

Ani ne, je to jen trošku nasírací hra. Zato když jsem zvítězil, předváděl jsem něco jako vítězný tanec fotbalisty a vyplazoval jazyk 🙂

Hrála jsem podobnou hru o žížalách, posouvaj se figurky po ploše s namalovanýma žížalama, když figurka dojde k hlavě žížaly, musí se hráč posunout na její ocas, tedy zpět, žížaly jsou různě dlouhé. Když figura dojde k žebříku, smí se posunout na horní část žebříku, to je třeba i dvacet políček vpřed. No ale směr je na hrací desce dost neviditelně naznačen, takže já jsem př hře několikrát couvala, aniž mě kdo upozornil, že hraju špatně, tak jsem se pak nazlobila a už jsem hru nedohrála.

Jasně. Proč by se člověk měl u člověče taky zlobit? Notabene když má hra tak provokující název? Jednou, taky v neděli dopoledne, mě děcka ošklivě porazily. Tak jsem později smradům v klidu neuvařila a bylo… žádný stres.

Snad jsem se ani nikdy nezlobil. Sice jsem soutěživej, ale nevidím důvod proč se rozčilovat. Radši tu náladu posunu trochu výš. Obecně se bavím hrou, a vítězství je třešnička navíc.
IceT: Manželka podědila „Žebříky a hady“ – není to ono? 😉