No nevím jak ty, ale já jsem jich jako kluk viděl na poli . Dokáže kousnout do krve.
Také jsem ji našel doma, někde ji mám vyfocenou.

Jo stalo. Strašně jsem se bála. Seděla na garnýži, potom – až už jsem v sobě měla asi litr vína a pořád jsem ji pozorovala – skočila na dveře a tam jsem ji umlátila utěrkou.
Moje dcera ji měla večer v parném létě na zácloně, byla šílená strachy a podařilo se jí taky nějak ji dostat ven, zavřít balkón a že radějí chcípne vedrem, než riskovat, že ji bude zase mít v bytě.

Ale jednou se nám povedlo přiklopit kobylku zavařovací sklenkou a vynést ji na balkon,tam jsme ji přiklopili víčkem a druhý den tam nebyla, povedlo se jí dostat ven!

Takovou pěknou potvůrku mám usušenou schovanou, ale už nevím, kde jsem k ní přišla.

Kobylku nebo saranče? Kobylku jsem tak velkou neviděla. Saranče už hodněkrát i v bytě.

Ano,dokonce nedavno, něco šramotilo vedle mě na gauči, myslela jsem, že je to králík, ale byl to nějaký obří koník. Nakonec ho zahryzl můj miláček králík 😁

Ano stalo, měl jsem doma různou havěť: pavouky, kobylku, rybenku, štírka, netopýra, sem tam nějaké brouky, komáry a mušky nepočítám – Praha 1 – Nové Město.

Luční koník, nebo kobylka či saranče, nevím přesně co to je, taková ta zelená, má v zadečku takový trn, který vypadá jako šídlo nebo bodák, takže opravdu vypadá nebezpečně a hrůzostrašně, ale vůbec to není žihadlo, přesně nevím k čemu to má ale nebodá.

Ondřej Sekora nás svým poetickým viděním hmyzí říše ovlivnil tak, že zelené kobyly jsou koníci, kteří skáčou, ale kobylky jsou hlavně létající hmyz, takže se do bytu dostane velmi snadno.

Hmyz většino nezabíjím (hlavně ne pavouky), přiklopím skleničkou, zastrčím papír a vyhodím z okna.

Upravil/a: Cenobita

Ty okna si musíte zavírat dřív :)

Před padesáti léty jich tu bývalo dost. Dnes už jen vyjímečně. Letos jsem viděl 2

Položím otázku s fotkou, aby bylo jasný, o čem je řeč. Mně se zdá, že ta kobyla z odkazu tetywiki u nás nebývá, tedy tady u nás ne, zato zde máme zelené kobyly. Viz mou otázku.