V čem tkví spor o univerzália?

Je to trochu složitější.

Jde o vztah mezi obecným, zvláštnm a jedinečným. Obecné pojmenování = jablko, zvláštní – velikost, tvar, chuť,, jedinečné – konkrétní jablko, které mně chutná a které držím v ruce.

Když řeknu slovo jablko, uvědomím si, co jablko je – jde o pojmové myšlení. Abych věděla, co jablko je, musím je vidět, představit si je atd.

Co bylo dříve? Jablko jako reálný kus ovoce a někdo je pojmenoval jako jablko.

Nebo nejdříve někdo vymyslel pojmenování jablko a potom k tomu je třeba hledal konkrétní věc? Pokud jsem něco neviděl, neznám, nemohu pojmenvat sám. Existuje nomen – jméno, Nepředstavujer nic reálného.
--

O co v daném sporu opravdu šlo?

„Když mluvíme, používáme slova, která označují buď konkrétní věci (Pavel Novák, tento kámen apod.), tedy jednotlivosti, na které můžeme přímo ukázat, nebo obecné pojmy (kámen, člověk, živočich, červená, dobro), tedy pojmy, které můžeme vypovídat o mnoha jedincích. Když se pak zeptám: "O čem to mluvíš?“, lze v prvním případě ukázat prstem a říci „O tomto“, kdežto ve druhém případě na nic ukázat nemůžeme. Viděl jsem vždy konkrétního člověka, ale nikdy ne „člověka obecného“ nebo „živočicha“ nebo „těleso“. O čem to tedy mluvíme, když používáme slova označující tyto obecné pojmy? Když nemáme na co ukázat, zdá se, že nemluvíme o ničem.
A zde se dostáváme k nominalismu a realismu:

nominalismus (z lat. nomen, slovo, jméno) tvrdí, že obecné pojmy nejsou nic jiného než ta slova, která používáme. Na nic tedy ve skutečnosti nepoukazují. Nemají tedy vlastně žádný smysl. Nejsou skutečná čili reálná. Když používáme obecné pojmy, pak tedy nemluvíme o ničem reálném.

Realismus naproti tomu tvrdí, že obecné pojmy jsou něco reálného. Když řeknu „člověk“, neodkazuji tím na konkrétní osobu, ale na esenci člověka – na to, co dělá člověka člověkem. Realismus tedy říká, že existuje cosi reálného, na co ono obecné slovo poukazuje. "

http://machula­.bigbloger.li­dovky.cz/c/201542­/Nominalismus-a-realismus.html

Upravil/a: annas

Realismus uznává pouze „obecniny“ (univerzálie) jako skutečné, protože jsou neměnné, nezávisle na ostatních okolnostech, nepodléhají změně – proto jedině ony jsou OPRAVDU skutečné. Např. (nějaká) židle je prostě židlí, bez ohledu na to kde je, z čeho je, jakou má barvu atd. Nejde tedy o KONKRÉTNÍ např. „tuto“ židli, ale o „existenční fakt“ židle jako takové, se kterým se nedá hnout – a právě to je důvod, proč (na rozdíl od „této konktrétní židle“, kterou lze třeba „spálit na neexistenci“) pouze uiverzálie SKUTEČNĚ existují.

Nominalismus na to jde z druhé strany – tvrdí, že zkušenost lze učinit pouze s KONKRÉTNÍ židlí (nějaká abstraktní židle [tedy univerzálie] je jen jméno, pojem název) a tudíž „obecniny“ jsou jen slovíčka, výplody lidské mysli.

Zkrátka v realismu tedy existuje pouze pojem obecný (univerzálie), tak v nominalismu „obecninám“ nepřipisují reálnou existenci.