V jaké situaci jste si opravdu uvědomili, jak moc je vlastně zdraví důležité ?

Bylo mi půl roku špatně a potom jsem zkolabovala v čekárně u zubařky. Nakonec se ukázalo, že za tím „stojí“ borelioza. Ten pocit bezmoci, neschopnost ovládat svoje tělo, svaly…to bylo něco neuvěřitelného a hrůzného. Pocit, kdy se zdravotní stav zlepšoval tak pomalu, že jsem pochybovala, že se z toho vůbec dostanu, nebo že mi zůstanou následky. Je to skoro 4 roky, ale ten pocit nezapomenu.

když jsem se lékařky zeptala, jestli budu žít, tak tehdy, bylo mi 34 a můj taťka byl vážně nemocný ležel v nemocnici, půl roku nato zemřel bylo mu necelých 54..
Doplňuji:
můj onkolog mi minulý týden řekl, že můžu být ráda vydržela jste 12 let, tak snad ještě dalších 12 vydržím, byla bych moc šťastná fakt !!

Upravil/a: briketka10

Asi po porodu, když mi zjistili rakovinu. . .

kdyz mi jako kurakovi zjistili sarkoidozu plic.za dva roky,jsem dostala sarkoidozu druheho stupne.spocitala jsem si,ze timto tempem vracejici se nemo,me do10let zabije.prestala jsem kourit,a sarkoidoza po roce zmizela,jako by nikdy nebyla.ja dnes dekuji za tuto lekci.

Zdravotnictví se zdaleka vyhýbám protože nechci znát pravdu o svém zdravotním stavu. A zatím dobrý.

tak to ma ešte iba čaká.
zatiaľ iba konštatujem, že je všetko ako má byť.
A Kleopatra prikyvuje.

Když třeba spadnete tak vám začne strašně tlouct srdce a jste rádi že se vám nestalo nic vážnějšího než např. odřené koleno. Ale když máte autonehodu jste rádi že jste vůbec přežili (někdy). Zdraví je to nejdůležitější. To mi věřte.

Když je člověk „neotřesitelně“ zdravý, stačí zakašlání, bolest hlavy, říznutí se o papír – zkrátka něco, co ho najednou omezuje. Obvykle to nesnese a dělá i v okolí s „bebíčkem“ dusno. Mám takovou zkušenost, že čím má člověk vážnější nemoc, je jakoby silnější a dovede se s ní víc poprat. Samozřejmě jak kdo.
Pár přátel mi zemřelo „zničehonic“, byli mladí a najednou byli pryč. Objevila se zákeřná nemoc, tragická nehoda, psychický problém. To docela vyděsí. Zdraví si vážím, je pro mne to nejdůležitější. Zbytečně nic nepokouším.

1. Po redukční plastice prsou, kterou jsem podstoupila pro velké bolesti zad, se mi jizvy otevřely a vypadalo to, že mi prso zasáhla nekróza. 3 měsíce jsem léčila tu díru a modlila se, abych o prso nepřišla.
2. Při velmi těžkém zánětu tlustého střeva, když mi doktoři řekli, že to bude Crohnova nemoc (která se nakonec nepotvrdila) a když jsem viděla video koloskopie, jsem nechápala, jak jsem téměř úplnou neprůchodnost střev mohla přežít.
3. Při tromboze, kdy 24 hod napojená na Heparin, jsem přemýšlela o tom malém cucíčku, který by se mohl uvolnit a ......

Od těch dob si zakazuji všechny fyzické nemoci a v tomto směru myslím pozitivně a musím to zaklepat na zuby, zatím nic hrozného mě nepotkalo.....klepu na zuby:-)
Doplňuji:
A co ty Drape, kdy jsi si to uvědomil ty?

Upravil/a: pusinka50

Tak typicky si význam zdraví uvědomí při jeho ztrátě – stačí si blbě zlomit nohu. A to, jak je duševní zdraví důležité, si uvědomuji zde, když čtu příspěvky našeho duševně nemocného nemytého „kolegy“ z Rakovníka…